V daném výzkumu rovněž zaznělo, že
– žena klidně může vydělávat i více peněz anebo být úspěšnější, než její muž, ALE nesmí mu to předhazovat.
– žena klidně si může občas (!) sama vyjít do společnosti, ALE musí muži oznámit, kam jde a dobu návratu a musí se také v udaný čas vrátit.
– už pochopí (ha ha ha), že (jeho) žena má spoustu každodenních starostí, ona ALE nesmí doma vrčet, že má zpackaný život.
Rodina x kariéra
Já vím, byla to jen tisícovka českých mužů, což nelze považovat za reprezentativní vzorek, ALE i tak. Zároveň podle tohoto průzkumu
- 51 % mužů považuje za ideální partnerku „ženu – pečovatelku“
- 77 % mužů by rádo doma mělo ženu hodnou, věrnou a pečující o rodinu
- 48 % mužů si přeje, aby jejich žena trávila v práci jen tolik času, aby vedle ní zvládla i péči o domácnost.
Což nelze interpretovat tak, že ti ostatní by si přáli ženu, která nebude pečovat ani o ně, ani o rodinu a o domácnost, a zároveň ženu zlou, nevěrnou a ještě k tomu kariéristku a workoholičku. Oni toho totiž ti dotazovaní zas až tolik na výběr nedostali, protože tvůrci tohoto průzkumu například proti ženě-pečovatelce postavili ženu reprezentativní anebo manažerku anebo proti ženě hodné + věrné + pečující o rodinu uvedli ženu atraktivní + ambiciózní + sebevědomou.
Otázku, proč by žena atraktivní a sebevědomá nemohla být zároveň také hodná a věrná, si nepoložil nikdo. Jako by všechny ambiciózní krásky musely být nutně současně i nevěrné a zlé a jako by všechny sebevědomé ženy nikdy nepečovaly o rodinu. Jednoduché, smutné – a mužsky jednostranné.
Kletba genderových stereotypů
Zároveň tento průzkum, jeho nastavení i výklad ukazují, že jeho autoři se nedokázali oprostit od tzv. genderových stereotypů, tzn. od obecně přijímané představy, jak se má chovat správný muž a správná žena. Nejlépe to vynikne, když některá výše uvedená tvrzení z průzkumu obrátíme třeba takto:
*Muž klidně může chodit do práce, ALE nesmí tím trpět domácnost, a to včetně péče o dotyčnou ženu.
* Žena pochopí, že (její) muž má spoustu každodenních starostí, on ALE nesmí doma vrčet, že má zpackaný život.
* Muž klidně může vydělávat i více peněz anebo být úspěšnější, než jeho žena, ALE nesmí jí to předhazovat.
Cítíte absurdnost těchto vět? „Správný“ muž přece bude svojí prací trávit tolik času, kolik on sám uzná za vhodné. Stav jeho domácnosti a ženy v této úvaze nehraje naprosto žádnou roli. Domácnost se bez jeho péče nezblázní. Péči o ní přece zajišťuje „správná“ žena, která rovněž tak pochopí, že není vhodné, aby „správnému“ muži doporučovala, kolik času má nebo nemá prací strávit. On však má právo požadovat, aby práce jeho ženy „mimo domácnost“ neohrožovala péči o domácnost, kterou automaticky počítá mezi její – a ne své – povinnosti.
„Správná“ žena tak nějak automaticky chápe, že muž má mnoho starostí a že ty její jsou proti těm jeho zcela nicotné. To je přece přirozený, „správný“ stav. Muž tedy má plné právo si doma stěžovat, vrčet a brblat a chovat se vůbec naštvaně a nepříjemně a třeba vůbec ani nevysvětlit proč. Kde jinde by to také měl, proboha, dělat? V práci či před kamarády? To by se shodil. Před „správnou“ ženou se nikdy shodit nemůže, tam je jeho nadřazená pozice neotřesitelná. A „správná“ žena to dobře ví, uznává a jeho nenálady omlouvá. Já vím, on pořád jenom na něco nadává, ALE…
Když šídlo v pytli neutajíš
Stejně tak se předpokládá, že „správná“ žena bude vždy vydělávat méně peněz než její muž, bude méně slavná, méně úspěšná a méně známá na veřejnosti a bůhví, co ještě. Hlavně tedy proto, že vedle takové úspěšné ženy by se muž, pán tvorstva, jaksi automaticky cítil tak nějak méněcenný. A jak by to také vypadalo navenek? Proto taková úspěšná žena musí aspoň předstírat, že nevydělává víc peněz než její muž. Když se jí to nepodaří, začíná to obvykle jít s jejím vztahem pěkně z kopce.
Opravdový průšvih ovšem nastává, když „šídlo v pytli neutajíš“ a žena se stane tak slavnou a úspěšnou, že se již nedá nadále předstírat, že tomu tak není. Rozumný muž by měl být samozřejmě rád, že má schopnou ženu, protože tím roste prestiž, příjmy a konkurenceschopnost jeho rodiny jako celku, případně ji ještě v její kariéře podpořit. Kolik se však takových najde!
Ženy hážou klacky pod nohy i samy sobě
Nelze z toho vinit jen muže. Jaký asi podíl má na tomto neutěšeném stavu to věčné ženské, prokleté ALE? Dobře, zůstanu dnes déle v práci a budu se věnovat tomu, co mě baví a živí, ALE mému muži se to určitě líbit nebude. Stojí mi taková partnerská nepohoda za to? Pokud odpověď zní ano, hrozí rozpad vztahu. Pokud zní odpověď ne, žádná mimořádná kariéra a tím i příjem a úspěch se nekoná.
Skutečně do krize se ovšem dnes dostávají mladé ženy, které si vybudovali kariéru stejně jako jejich vrstevníci. Kolem třicítky by si stejně jako oni chtěly založit rodinu, ALE vhodných partnerů právě pro ně se u nás nachází asi jako bomb na letišti – jedna, dvě do roka. Pro celé letiště. Už jen z toho důvodu, že tyto mladé dámy, nejen soběstačné, ale nadprůměrně vydělávající, s autem, byť na leasing, a s vlastním bydlením, byť na hypotéku, instinktivně, jako „správné“ ženy, hledají někoho, kdo je předčí. Pokud ho nenajdou a půjdou se svými nároky dolů, smíří se po zbytek života s nutným předstíráním a pokrytectvím podle výše uvedeného bodu 2? Když to nedokáží a jejich partner se genderových stereotypů také nevzdá… však už víte. Mohla bych letět na tu prestižní služební cestu do Londýna, ALE…
Větší závislost žena na vztahu, dnes už snad ani ne tak ekonomická, jako emocionální, se projevuje i v ostatních naznačených souvislostech. Žena by, stejně jako muž, měla doma ráda za partnera člověka hodného a věrného, ale… když tomu tak není, smíří se s tím snáze než muž. „Dobře, on sice dělá tohleto a chová se takhle a má ještě ty a ty chyby, ALE…“
Asi nikdo ještě neprovedl frekvenční analýzu toho, kolikrát za den vysloví žena ono omluvné „ale“ a kolikrát tak učiní muž. Ten přece nemá potřebu něco a někoho neustále omlouvat: „Víš, Jiřinka včera přišla v pět ráno totálně na šrot, ALE …její šéf slavil narozeniny, kamarádovi se narodil kluk, Sparta vyhrála derby…“
Muži tedy pochopitelně hledají ALEnky, pokud možno rovnou z Říše divů, protože s nimi mají život o poznání jednodušší. Otázka zní, hledají také ženy své ALExe či ALEše? Anebo je žena schopna žít s mužem bez oněch ponižujících a omezujících ALE? Odpověď shrnuje textový komentář druhé poloviny tohoto průzkumu. Podle něj ženy chtějí od mužů:
- aby uměli nakládat s penězi, které vydělají, proměnit je v dům nebo byt a finanční rezervu na horší časy
- aby měli práci, která je naplňuje, ALE nestravuje
- aby si dokázali udělat čas sami pro sebe, odpočinout si, věděli, co je baví, a přibírali k tomu ostatní
- když sami sebe netrápí, ale naopak se rádi dobře nají, koupí si tričko, jdou do kina, čtou zajímavé knížky, vytáhnou na vodu kánoi nebo kola z garáže
- pro své partnerky samotné pak už muži nemusí dělat vůbec nic, většina dívek a žen se totiž dneska o sebe taky postará, stačí je milovat.
Ještě bych mohla pokračovat, ale…
