Osud mu k tomu ale ještě přidal i něco navíc. Co to bylo?
Vzdělání
Heinrichův otec Karl byl obecním radním v Karlových Varech, takže mladý Heinrich vyrůstal v privilegované rodině. Otec si přál, aby se stal soudcem, a vedl ho ke studiu. Heinrich sice složil maturitu, víc než na univerzitu ho to táhlo k podnikání. Už jako chlapec si bral z otcova krámu oplatky a prodával je spolužákům. Měl také velký talent na jazyky. Dvanáct let pracoval jako cestující obchodník pro několik větších vývozních podniků ve Vídni a Hamburku. Poznal, jak to chodí ve světě i v podnikání, a získané zkušenosti náležitě zužitkoval. Po dvanácti letech se vrátil „ze světa“ domů, do Karlových Varů.
Reklama
Jako obchodník Heinrich Mattoni dobře věděl, že když chce být úspěšný, musí vejít do širokého povědomí lidí. To ostatně platí dodnes – kdo není v televizi, ten v podstatě neexistuje, akorát, že tehdy nebyla televize. Heinrich na to šel od základů. Především nechal udělat rozbory své minerální vody zvané Kysibelka u věhlasných odborníků, které byly vesměs příznivé a doporučující. Rovněž v tisku se často objevovaly články o prospěšných účincích minerální vody z Kyselky.
Dovedl využít každou publicitu, i tu negativní. Na Jubilejní výstavě roku 1891 v Praze se objevila nová atrakce – zájemci si mohli prohlédnout Prahu z výšky asi 300 metrů z upoutaného balónu. Toho využil i Mattoni a na balon nechal k propagaci své firmy připevnit nápisy „Kysibelka“. Našli se tři odvážlivci, kteří chtěli vidět svět shora, ale ne jen výstaviště a Prahu. Hrdinně nastoupili do koše balónu, který však nebyl v té chvíli upoutaný.
Z počátku probíhal let dobře, návštěvníci se dívali na vzduchoplavce i na nápis Kysibelka na balonu. Najednou však nápis začal být nečitelný, protože balón praskl a bezmocně se snášel k zemi. Pasažérům se ale nic nestalo. Měli pořádný kus štěstí, neboť z roztrženého obalu balónu se vytvořil jakýsi primitivní padák, který jinak tragický pád zbrzdil, a tak nikdo nepřišel k úrazu. A tak třebaže se zdálo, že Mattoni peníze investované do reklamy na balonu „vyhodil do vzduchu“, opak byl pravdou. Věděl, že o balonu se bude dlouho mluvit a psát, a po jeho nehodě a zázračné záchraně posádky se o něm psalo o to víc. A tím i o Kysibelce.
Technický pokrok
Mattoniho předkové se živili většinou jako cínaři a obchodníci. Přestalo se jim dařit, když zákazníci obecně začali dávat přednost porcelánovému nádobí před cínovým a to se téměř přestalo prodávat. Minerální voda se původně stáčela a rozvážela v hliněných nádobách. Vlivem netěsností uzávěrů leckdy docházelo k zakalení, na dně se vytvořila velká sedlina a voda začala zapáchat. Roku 1868 Mattoni zavedl revoluční novinku – skleněné lahve, v nichž se voda nekazila. A ještě byly ozdobené etiketou s rodinným symbolem červené orlice. Dále nechal postavit v roce 1894 moderní elektrárnu. Současně investoval do vybudování železniční trati z Vojkovic do Kyselky, což významně zrychlilo cestu Kysibelky k zákazníkům a snížilo i náklady na její dopravu. Do provozu byla tato železnice slavnostně uvedena 26. ledna 1895.
Tak Heinrich Mattoni položil základy pro to, abychom minerálku nesoucí jeho jméno mohli pít i dnes, i když tato ochranná značka dnes patří jisté italské rodině žijící v Praze. Což se sice projevilo „italským střihem“ současných reklamních kampaní, určitě však ne k její škodě. I když bychom asi rádi u minerální vody vyvěrající v českých horách spíše český kontext.
Inspirující a ne vždy jednoduché osudy Heinricha Mattoniho v roce 2016 ztvárnila Česká televize do podoby čtrnáctidílného seriálu „Já, Mattoni“. Do role Heinricha von Mattonniho v mladších letech byli obsazeni David Švehlík a v těch starších jeho otec Alois Švehlík, jeho ženu Vilemínu hraje Tatiana Vilhemová (Taťjana Medvecká).
