Když 16. února 1945 začala bitva o Iwo Jimu, vypadalo to na snadné vítězství. Ostrov Iwo Jima (Iwodžima), česky „Ostrov síry“ nebo „Sírový ostrov“, vznikl vulkanickou činností a patří Japonsku. Je součástí Vulkánových ostrovů. Má rozlohu přibližně 21 km2 a nad zcela plochým ostrovem se tyčí jediná vyvýšenina, hora Suribači, vyhaslá, 166 metrů vysoká sopka. K dalšímu postupu směrem na Japonsko museli Američané tento ostrov dobýt. Sledovali přitom dva cíle:
- Obsadit tamní tři letiště a získat tak leteckou základnu pro další letecké útoky na Japonsko s cílem narušení japonské válečné výroby a morálky civilního obyvatelstva. Americké bombardéry B-29 a jejich doprovodné stíhačky P-51 Mustang s dlouhým doletem by to měly z Iwo Jimy nad Japonsko asi 1200 km, tj. o polovinu méně než dosud.
- Využít s tím související důležitý a převratný psychologický moment – Američané na Iwo Jimě poprvé vstoupí na japonské území.
Americká zpravodajská služba byla přesvědčena, že Iwo Jima bude obsazena během týdne. Tomu nasvědčovala i jasná americká převaha spočívající v ohromném přečíslení v počtech vojáků a zbraní, nadvládě ve vzduchu pomocí letadel námořnictva a námořní pěchoty a dělostřelecké podpoře námořních děl velké ráže z lodí.
Naproti tomu se Japonci potýkali s řadou problémů, omezení a nevýhod:
- Neměli kam ustoupit a chyběly jim zásoby potravin.
- Japonské námořnictvo už nemělo dost lodí na to, aby narušovalo plavby amerických lodí mířících k ostrovu.
- Ztráty japonského letectva v průběhu roku 1944 byly velké, a i když japonská válečná výroba nebyla dosud narušována americkým bombardováním, předpokládalo se, že do března až dubna 1945 Japonci nebudou mít víc než 3000 letadel.
- Tato letadla s doletem max. 900 km byla umístěna na Japonských ostrovech a na Tchaj-wanu na jejich obranu. Na 1200 km vzdálenou Iwo Jimu nebyla schopná doletět.
- Projevoval se také vážný nedostatek vycvičených a zkušených pilotů i členů posádek, protože mnoho z nich padlo nebo bylo ztraceno v bitvě o Šalamounské ostrovy a během bitvy ve Filipínském moři.
Vzhledem k těmto optimistickým informacím se americké vrchní velení rozhodlo ostrov co nejdřív napadnout a dobýt. Operace dostala kódové jméno „Operation Detachment“ a očekával se její celkem hladký průběh. Američané totiž nevěděli, že Japonci tentokrát nečekaně upustili od své obvyklé strategie prostě a jednoduše bojovat na pláži a na ostrově vybudovali komplexní a hlubokou obranu. Jak rozsáhlá byla, se v plném rozsahu zjistilo až o bitvě. Ukázalo se, že japonští vojáci jedinou horu na ostrově doslova provrtali a vytvořili v ní 18 km tunelů s bunkry a skrytými dělostřeleckými bateriemi předem přesně zastřílenými na pláž, kde Japonci čekali americký výsadek.
Samotná bitva pak začala 16. února 1945, čili řečeno vojenskou terminologií v den „D“ minus 3, a to třídenní dělostřeleckou přípravou, tj. palbou z lodních děl velké ráže. Stovky tun bomb a tisíce granátů z námořních děl velké ráže však japonské opevnění na ostrově téměř nepoškodily a způsobily jen malé ztráty na životech. Tím větší oběť musela potom přinést americká námořní pěchota. Její první vlna se vylodila na jihovýchodních plážích ostrova v den „D“, 19. února v 8:59 hod.
Nikdo tehdy ani netušil, že boje o tento kousek země v Tichomoří potrvají až do 26. března 1945 a že se kvůli extrémně tvrdému a krvavému průběhu z bitvy o Iwo Jimu nakonec stane jedna z nejdůležitějších bitev druhé světové války. To dokumentuje i výčet ztrát. Američané na Iwo Jimě ztratili 26 504 mužů, z toho 6 821 mrtvých, 19 189 zraněných a 494 pohřešovaných, a Japonci 20 919 vojáků.
