Vejce jsou symbolem života
Ovšem už i v předkřesťanských dobách se u nás slavilo jaro, většinou to souviselo s rovnodenností. Keltové vyháněli zimu svátkem Alban Eilir a už v té době uctívali vejce jako symbol života. Anglický název pro Velikonoce – Easter – nebo velmi podobné německé pojmenování Ostern vychází ze staré germánské oslavy bohyně jara Ostary. Starodávným zvykem je i vynášení nebo pálení Morany, symbolu zimy. Jak naši předkové slavili Velikonoce a co dělali ve dnech pašijového týdne?
Květná neděle
Začíná jí takzvaný svatý týden a připomíná se slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Lidé mu nadšeně mávali zelenými ratolestmi a provolávali mu slávu, aby za pár dnů křičeli: „Ukřižuj!“
Této neděli se říká také Pašijová, protože v kostelích se čtou pašije o Kristově smrti. Odpradávna si lidé nosili na mši větvičky, u nás hlavně kočičky, které kněží světili.
Zelený čtvrtek
V tento den se vzpomíná na Ježíšovu poslední večeři s apoštoly, Jidášovu zradu, Kristovo noční utrpení v Getsemanské zahradě a jeho zatčení. V kostelích přestávají zvonit zvony, které podle pověsti odlétají do Říma, a zmlknou také varhany. Až do večera na Bílou sobotu se používají dřevěné řehtačky nebo klapačky.
Na Zelený čtvrtek mívaly hospodyně uklizeno nebo vysmejčeno, což nebyla jen estetická záležitost, ale i symbol – z domů se měla vymést zima. To prováděly většinou o den dříve, na Škaredou nebo Sazometnou středu. Na Zelený čtvrtek pak pekly sladké jidáše.
Velký pátek
Soud s Ježíšem, jeho bičování, mučení a následné ukřižování podle všeho trvaly déle než jen od pátečního rána do tří odpoledne. Naši předkové věřili, že se na Velký pátek otevírají hory a vydávají své poklady. Nejznámějším dílem na toto téma je báseň Poklad z Erbenovy sbírky Kytice. Kdo nechodil po venku a nehledal truhly se zlatem, se snažil ušetřit jinak. Podle zvyklostí se na Velký pátek nemělo nikomu nic půjčovat. Ještě před svítáním se měli lidé omýt ve vodě, aby byli zdraví. Naši předkové na Velký pátek neryli ani jinak nepracovali s půdou a ženy nepraly prádlo, které by bylo vymácháno v Kristově krvi.
Bílá sobota
Ježíš leží v hrobě. Je to den velkého smutku, nekonají se bohoslužby. Ve tři odpoledne se lidé většinou modlili křížovou cestu. Na Bílou sobotu po setmění se už ale vrací do chrámů světlo, zvony a varhany. Také se křtí a biřmují ti, kdo se na křest několik měsíců připravovali. Světí se velikonoční svíce, takzvaný paškál, které zůstanou v kostele po celý rok.
Hospodyňky o Bílé sobotě pekly mazanec s rozkrojeným křížem na vrchu nebo beránka jako symbol Ježíšovy oběti. Barvila a zdobila se vejce, nedílná součást Velikonoc a symbol nového života. Byl to i den jako stvořený pro sázení nových stromů, které se prý lépe ujaly a dávaly víc ovoce, zvlášť když je paní domu potřela trochou těsta na mazance.
Boží hod velikonoční
Po celá staletí to byl den velké radosti. Končí Velká noc, nastalo vzkříšení a přišla velká naděje.
Pro naše předky to byl nejslavnější den v roce. Chodili na mše, oblečeni v tom nejlepším, co měli. Dodnes se udržuje zvyk přinášejí pokrmů do kostelů, kde je kněží posvětí. Zatímco u nás jsou to většinou jen piškotoví beránci, jinde ve světě se nosí plné tácy a koše. V ten den se po dlouhém půstu konečně hodovalo.
Velikonoční pondělí
Někde už před rozedněním vyrazí děti a muži na pomlázku. Mladé vrbové proutky symbolizují nový život. Žena, která je jimi vyšupaná, neuschne, bude čiperná a půvabná. Tuto tradici už udržovali předkové ve 14. století. Někde se dívky pořádně polévají vodou. Za odměnu dostávají koledníci malovaná vajíčka, ženy jim na pomlázky uvazovaly pestré stuhy. Většinou se koleduje jen do poledne. Poté někde nastává takzvaná dámská koleda, kdy chodí s pomlázkou jen ženy. V přestupném roce jim patří celé Velikonoční pondělí.
Letošní Velikonoce se díky epidemiologické situaci budou muset opět obejít bez pomlázky. Věříme, že v příštím roce je už oslavíme radostně a na Velikonoční pondělí muži a chlapci opět vyjdou na pomlázku.
