Amedeo Clemente Modigliani přišel na svět 12. července 1884 v toskánském Livornu. Otec byl směnárníkem, ale jeho byznys zkrachoval a rodina tak žila v chudobě. K malířství ho nasměrovala matka, až do deseti let ho vyučovala doma. Navíc jako dítě Amedeo trpěl sérií nemocí, které ho přivedly až na práh smrti. Nakonec se u něj rozvinula tuberkulóza. Po zotavení ho matka vzala na rekonvalescenční výlet po Itálii, umožnila mu poznat všechna italská muzea a poslala ho studovat do florentských a benátských akademií.
V Benátkách začal mladý Amedeo kouřit hašiš a navštěvovat laciné lokály a nevěstince.
V roce 1906 se přestěhoval do Paříže, kde si naplno osvojil svůj specifický styl malby ovlivněný umělci v okruhu svých přátel i primitivním uměním.
V Paříži také vytvořil svá nejvýznamnější díla a strávil tam zbytek svého krátkého života.
Aristokratický, pěkný, trochu podivínský a cynický, bez vůle, ale ne bez něhy, brzy patřil k největším bouřlivákům výstřední mládeže na Montrmartru, kde se toulal se z bistra do bistra, tak jako Toulouse-Lautrec, kterého Amedeo obdivoval. Byl v té době již silně závislý na absintu a hašiši.
V roce 1909, poté, co se spřátelil se sochařem Constantinem Brâncușim (1876, Hobița, Rumunsko – 1957 v Paříži) se přestěhoval z Montmartru na Montparnasse, kde měl Brâncuși ateliér.
Jako Ital dával přednost práci s kamenem, zvolil styl prodloužených linií, který demonstroval cyklem hlav, vystavených na podzimním Salonu 1912.
O dva roky později opustil ze zdravotních důvodů sochařství.
Jako malíř se věnoval téměř výhradně portrétům a aktům. Podobizny jeho přátel jsou stylizované, nicméně zachovávají podobu modelu. Jeho značkou se staly štíhlé manýristické postavy s dlouhými krky a těly.K aktům využíval modelek, placených jeho mecenášem, básníkem Léopoldem Zborowskim (1889, Zalishchyky, Ukrajina – 1932 v Paříži). Tenhle galerista a blízký přítel polského původu ho držel ekonomicky nad vodou, za cenu osobního odříkání.
Modigliani prodával svoje kresby za pár drobných. Často ho viděli na terase Café Rotonde črtat prudkými, jistými tahy portréty, které bezstarostně dával svým náhodným modelům za dvacet franků nebo za skleničku, kterou vypil jedním douškem.
Prožíval v té době velmi divoké vztahy se ženami. Ničil se drogami a alkoholem, zůstával však i nadále přitažlivý – slovy jedné z modelek – rozcuchanými černými vlasy a krásnýma planoucíma očima.
V roce 1910 se stala jeho milenkou jednadvacetiletá ruská básnířka Anna Achmatovová (1889 v ukrajinské Oděse – 1966, Domodědovo, Rusko), která se shodou okolností ubytovala v domě, kde Modigliani bydlel. Rozvinul se mezi nimi vztah, ačkoli Achmatovová byla vdaná. Po roce se ovšem vrátila k manželovi.
Poté navázal milenecký poměr s jihoafrickou literátkou Beatrice Hastingsovou. Žili spolu téměř dva roky. Byla jeho modelkou. Modigliani ji v opilosti bil a týral, několikrát ji dokonce vyhodil z okna.
V roce 1914 se seznámil s britskou malířkou Ninou Hamnettovou (1890 – 1956). Ta se k Modiglianově životnímu stylu hodila mnohem lépe. Byla promiskuitní, bisexuální a závislá na alkoholu. Podle legend byla milenkou zřejmě všech osobností Montparnassu. Měla přezdívku Královna bohémů.
V červenci 1917 se Modigliani seznámil s devatenáctiletou studentkou umění Jeanne Hébuternovou. Rodina ji kvůli tomu prakticky vydědila, vadilo jim především, že Modigliani byl žid. I jejich vztah byl plný excesů a hádek, Hébuternová však Modiglianiho hluboce milovala. Vzali se.
3. prosince 1917 měl Modigliani v galerii Berthe Weillové svou první samostatnou výstavu. Vystavené akty však vyvolaly pohoršení a šéf pařížské policie nařídil po několika hodinách výstavu ukončit.
S Jeanne pak malíř odjel do Nice, kde mu v listopadu 1918 porodila dceru Jeanne (1918 – 1984).
V květnu 1919 se vrátili do Paříže. Modigliani si pronajal ateliér na Rue de la Grande Chaumière, kde v minulosti žil Gauguin. Jeanne podruhé otěhotněla, ale Modiglianiho znovu zradilo zdraví.
Na Nový rok 1920 absolvoval divokou pitku. Když se poté dlouho neobjevil na veřejnosti, vstoupil do jeho bytu soused a malíř Ortiz de Zarate. Našel Modiglianiho v horečkách, jak objímá těhotnou Jeanne. Okamžitě zavolal lékaře, ale bylo již pozdě.
Modigliani zemřel 24. ledna 1920. „Drahá, drahá Itálie!“ byla jeho poslední slova.
Lékaři za příčinu smrti označili tuberkulózní meningitidu podpořenou chudobou, přepracováním, drogovým návykem a alkoholismem.
V den malířova pohřbu vyskočila těhotná Jeanne z pátého patra domu svých rodičů.
Na přání rodiny byla pohřbena na místním hřbitově Cimetière de Bagneux.
Až roku 1930 byly její ostatky přemístěny na hřbitov Père Lachaise, po bok milovaného Modiglianiho.
O vztahu Modiglianiho a Jeanne pojednává slavný snímek Milenci z Montparnassu z roku 1958, kde malíře ztvárnil Gérard Philipe a Jeanne Anouk Aimée. Roku 2004 vznikl též životopisný snímek Modigliani, který se více soustředí na rivalitu s Picassem, Modiglianiho zde hraje Andy Garcia, ve filmu hraje také modelka Eva Herzigová.
Zdroje: Frank Elgar, Lexikon moderního malířství, 1968; Ch. Gerlingsová: 100 největších malířů; M. Galimbertiová: Ze vzpomínek na Modiglianiho, Umění dneška, 1942; Wikipedie
