Napsat knihu, kterou prezentovala v rámci pražského prostoru Sněmovní 7, byl její sen. A sny se mají plnit. Proto mohou vzlétnout i ženy, které mají pocit, že už mají nejlepší léta za sebou. Střední věk je podle slov Hodáčové přibližně od 45 do 65 let, tedy široká škála, kam se mohou teoreticky vejít i dvě generace – třeba matka s dcerou.
Debata při svařáku a malém pohoštění se rozeběhla naplno. „Připravila jsem si toho hodně, kdyby nikdo nemluvil,“ smála se Hodáčová. Nebylo třeba. Ženy se rozmluvily hned po úryvku z první kapitolky, věnované dětství. Zavzpomínaly na věty, které jim doma říkali: „To nic není.“ nebo „Co by tomu řekli lidi.“.
Neexistuje jednotný mustr
Náhle se ve všech probudily různé vzpomínky. Ač to bylo i na něco, co nebylo zrovna příjemné, rozhodně to nebylo vzpomínání negativní, které by člověka dostalo do depky. Hodáčová řekla, že mezi šťastným dětstvím a dětstvím, kde bylo třeba týrání, je plná škála prožitých dětských let, někoho mohli rodiče něčím poznamenat nechtěně, někomu mohli ublížit třeba spolužáci. Důležité je zpracovat to. Podstatné je podle Hodáčové přijetí negativ.
A i když člověk má nějaké trápení – z různých údobí života – za sebou, neznamená to, že nemůže být v běžném životě, ve všedních dnech, radostný. V rámci večera také bylo nadneseno téma těžkostí, se kterými se ženy ve středním věku potýkají – třeba toho, že když přijdou o práci, těžko shání novou. Na druhou stranu zase v tomto věku někdo může najít vnitřní klid a prožívat nejlepší léta života. Neexistuje mustr, což ukázalo i povídání o prožitcích a povahách přítomných žen.
