Nejstarší písemnosti českých zemí byly psané obvykle v latině, čeština se totiž na našem území začala do textů pomaličku vkrádat až ve 13. století. A právě z této doby pochází první doložená věta, která je zapsaná v českém jazyce!
Historicky první věta zapsaná v češtině, u které je možné spolehlivě doložit datum jejího vzniku, se nachází v zakládací listině litoměřické kapituly. Kapitula byla komunita duchovních, kteří zajišťovali bohoslužby v určitém chrámu. Tato zakládací listina vznikla přibližně v roce 1057 a byla tedy psaná ještě v latině, v průběhu let k ní ale přibývaly různé dodatky a nejmladší z nich, který pochází z počátku 13. století, už je psaný česky – i když jde o češtinu úplně jinou, než na jakou jsme zvyklí dnes.
„Pavel dal jest Ploskovicích zemu, Vlach dal jest Dolas zemu bohu i svatému Štěpánu se dvěma dušníky, Bogučeja a Sedlatu.“
Šlo tedy o popis darů, které církvi darovali dva dárci, Pavel a Vlach. V tehdejších dobách bylo zvykem zahrnovat církev dary, které měly dárcům zajistit spásu jejich duše, proto se těmto darům v podobě cenností nebo třeba pozemků říkalo „záduší“. Pokud k pozemkům náležel i poddaný, který měl půdu obhospodařovat, říkalo se mu dušník. Záduším v tomto případě byla půda v Ploskovicích a Dolanech a dušníky, kteří církvi připadli spolu s pozemky, byli zmínění Bohučej a Sedlata.
A kdo je autorem této slavné historické věty? To se nejspíš už nikdy nedozvíme. Ani jeden z autorů několika dodatků k zakládací listině litoměřické kapituly totiž neuvedl své jméno. Kdo byl tedy historicky prvním pisatelem v češtině zůstává i nadále záhadou.
Zdroj: Wikipedia
