S ptáčky se to má tak. Příroda, jak spí, tak jim schovala širokou paletu potravy. Hmyz se schoval, usnul, nebo pomřel, semínka už nezbyla, a tak přichází na řadu pomoc člověka. Ten opeřencům může dopřávat plná krmítka dobrot, která oni pak mohou obsadit a kromě toho, že se dobře najedí, je lze také pěkně pozorovat. To v případě, když máte krmítko na okně, balkoně nebo na zahradě.
Mít plné krmítko, ale ještě není záruka vhodného krmení pro ptáčky. Zásadní je krmit správně, ať jim ještě více neublížíme.
Krmítko má stát nebo viset 1,4 metry nad zemí a alespoň 2 metry od nejbližšího stromu. Důvod je prozaický, nechceme, aby se na ně dostala kočka, která by u nás mohla mít stálý přísun potravy.
Krmítko musí být pěkně prostorné, ať se do něho vejde více opeřenců najednou a k tomu sem mohou přilétnout také větší druhy. Nejlepším a nejoblíbenějším materiálem je rozhodně dřevo. Nekloužou jim po něm nohy a tolik nestudí jako jiné materiály.
Střecha musí dokonale chránit před mokrem, musí tedy přesahovat dno. Na podlaze také musí být ohrádka, aby potrava nevypadávala.
K zobání podáváme
- Jakákoliv semena: slunečnice, proso, konopí, mák, lněné semínko i řepku. Tučná slunečnicová semena jsou navíc výborným zdrojem energie.
- Drcená jádra vlašských a lískových ořechů.
- Ovesné vločky, maličké kousky syrového masa, strouhanou mrkev, a samozřejmě přírodní, neslané a neškvařené sádlo nebo lůj.
Pokud bychom chtěli přikrmovat zvířátka v lese, tak je nejlepší přinést jim ovoce, zeleninu nebo nejrůznější kaštany, žaludy a podobně. Jejich sběr jsme však v tuto chvíli už podcenili. Můžeme tedy zůstat u toho, že do lesa zaneseme třeba nějakou mrkev a jablíčka. Rozhodně nepodáváme pečivo!
