Tam žila rodina Jana Bělského (1815 v Bratkovicích u Velvar – 1880 v Praze), stavitele kostela svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně, Akademie věd na Národní třídě, pošty v Jindřišské nebo Španělské synagogy.
Strýcem Quida byl Václav Bělský (1818 v Bratkovicích – 1878 v Praze), v letech 1863–67 pražský purkmistr.
Po absolvování gymnázia vystudoval Quido Bělský pozemní stavitelství na pražské technice a architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Po otci převzal stavební podnikatelství, které provedlo řadu velkých staveb v Praze – výběr z nich uvádíme v chronologickém pořadí.
Lapidárium v areálu Jubilejní zemské výstavy v Praze 1891 + budovy pošty a správy výstavy (vše arch. Antonín Wiehl) a pavilony podolské cementárny, výstavy zahradnictví a Klubu českých turistů – ten byl roku 1892 přenesen na Petřín a zřízeno v něm zrcadlové bludiště.
Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici – arch. Antonín Wiehl a Osvald Polívka, 1891
Strakova akademie, arch. Václav Roštlapil, 1892–97.
Kanalizační čistírna v Bubenči, projekt: W. A. Lindley, 1901–05.
Hotel Central v Hybernské, arch. Friedrich Ohmann, Dryák a Bendelmayer, 1899–1902.
Hotel u arcivévody Štěpána resp. Šroubek, nyní Evropa, arch. Bendelmayer, Dryák, Hübschmann, Letzel, 1903–05.
Sieburgova nebo Kahlerova vila v Bubenči, arch B. Hübschmann, 1908-9.
Vlastní vila v Dobřichovicích.
V Bělského projekční kanceláři pracovali významní architekti a konstruktéři – Alois Dryák (1872 v Olšanech, části Brandýska – 1932 v Praze), po něm převzal funkci hlavního inženýra Bedřich Bendelmayer (1871 v Praze – 1932 tamtéž) – po roztržce s Bělským byl ale 1. srpna 1904 propuštěn. V tom čase přišel do kanceláře Bohumil Hübschmann resp. Hypšman (1878 v Praze – 1961 tamtéž), ve firmě působil i stavitel hirošimského dómu
Jan Letzel (1880 v Náchodě – 1925 v Praze) nebo spolutvůrce kladenského gymnázia Tomáš Amena (1867 – 1937 v Praze).
Quido Bělský se angažoval i politicky.
Roku 1888 zvolen do sboru obecních starších a r. 1895 stal se členem městské rady, na kteroužto funkci resignoval r. 1897 po svém zvolení do rady říšské za Staré Město.
Mandát obhájil ve volbách roku 1901. Zastupoval Národní stranu svobodomyslnou (mladočeskou), v stranických bojích se však nikdy okázale neangažoval. Pro pracovní zaneprázdnění se ale mandátu v lednu 1903 vzdal a na poslaneckém postu ho nahradil Karel Baxa.
Působil v Komisi pro soupis památek Prahy od jejího vzniku v roce 1883/4 a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.
Řadu let zastával funkci předsedy Jednoty stavitelů.
S manželkou Annou, rozenou Novákovou (1869-??) se oženil v listopadu 1890 a měli spolu tři syny a dceru – Quida, Zdenka, Jana a Annu.
Podle domovského listu byl syn Quido v roce 1912 hospitalizován v psychiatrické klinice a za světové války nedostál svojí domobranecké povinnosti. Anna se o vánocích roku 1920 zastřelila, osmnáctiletá.
Zároveň se z domovského listu dozvídáme adresy Bělského bytů – s rokem 1887 Dlážděná 1004/6, rok poté Ovocný trh 572/11 a od roku 1990 U železní lávky 557/6.
Stavitel zemřel 20. srpna 1909 ve svém letním sídle v Domousnicích poblíž Sobotky, podlehnul předčasně arteriosklerose.
Zdroj: Wikipedie
