Před 88 lety, 26. února 1935, vyzkoušel poprvé britský inženýr Robert Watson-Watt snový přístroj – radar. Stalo se tak nedaleko vesnice Upper Stowe. Spolu s kolegou Wilkinsem pak učinili demonstrační pokus s pomocí vysílače v Daventry. Nový vynález našel uplatnění především ve vojenství, zejména při odhalování nepřátelských letadel.
Radiolokátor, tedy zařízení pro rádiové rozpoznávání a zaměřování, je zařízení určené k vyhledávání cílů, zejména pak k určení jejich polohy, popřípadě jejich identifikaci. To vše pomocí elektromagnetického záření, přesněji rádiových vln.
Robert Watson-Watt ale není objevitelem principu radaru jako takového. Odraz elektromagnetických vln od kovových předmětů objevil už v roce 1886 Heinrich Hertz. Za nějaký čas bylo přistoupeno k prvním pokusům zaměřovat objekty právě s pomocí radaru. Úplně první takový pokus provedl v roce 1904 Christian Hülsmeyer, technik zabývající se vysokofrekvenčním zářením. Svůj telemobilskop schopný vyslat sekvenci vln a následně měřit jejich odraženou složku si nechal dokonce 30. dubna 1904 patentovat.
Pak ale přišel rok 1935 a dvojice anglických vědců Robert Watson-Watt a Arnold Wilkins, kteří vyzkoušeli nový radar určený cíleně na zaměřování letadel. Posléze pak prezentovali technickou zprávu o zaměřování letadel pomocí tohoto přístroje. Na svůj demonstrační pokus použili BBC vysílač v Daventry a vyslali impuls s vlnovou délkou 49 metrů. Mobilní přijímač, vybavený na tu dobu moderním katodovým osciloskopem, skutečně zachytil odraz této vlny od letadla, které létalo nad pokusným stanovištěm. Toto zařízení bylo schopno zachytit letadlo až do vzdálenosti 13 kilometrů. Právě tento pokus byl impulsem pro masivní výzkum radarové techniky se silnými investicemi, zejména v atmosféře tehdejší Evropy a německé hrozby.
Zdroj: Wikipedia
