Bankovnictví stojí a padá s důvěrou. Vždyť ostatně i slovem „důvěra“ slovo „úvěr“ zněle zní. A úvěr představuje prakticky symbol bankovnictví, jeho nejryzejší produkt. „Uvěř, důvěřuj, že ty peníze – úvěr – splatím i s úrokem.“
Když banka o důvěru přijde, může vlastně ze dne na den „zavřít krám“. Jako se to nedávno stalo ústavu Sberbank CZ. Došly mu peníze. Ale ty mu došly nikoli proto, že by špatně hospodařil, ale proto, že klienti uvěřili, že mu peníze dojdou. Ano, došly mu jenom proto, že dostatečně velký počet lidí uvěřil, že se tak stane.
Ve skutečnosti byla Sberbank CZ standardně fungující bankou, které by jen tak peníze nedošly. Jenže v reakci na invazi na Ukrajinu se její většinový majitel, ruský bankovní dům Sberbank, stal koncem února Západu klíčovým terčem sankcí. Jakmile k tomu došlo, klienti Sberbank i jejích evropských dceřiných bank, včetně Sberbank CZ, si začali houfně své vklady vybírat, případně převádět na účet v jiné bance. To proto, aby to stihli rychleji než ostatní. Jeden nikdy neví. Obava, ba panika, že banka o peníze přijde, tak naplnila sama sebe – banka o peníze přišla. Klasický příklad sebenaplňujícího se proroctví.
Run na banku
Společně s bankou Sberbank CZ možná o část svých úspor přišli také ti z jejích klientů, kteří v ní měli více než zhruba 2,5 milionu korun. Jak je to možné, když, jak jsme si řekli, banka fungovala standardně? Jak to, že neměla peníze všech klientů v plné výši? Protože banky zkrátka standardně fungují tak, že všechny peníze všech svých klientů prostě nemají. Ne v celé výši. Sice klientům pošlou výpis, kde jsou jejich úspory vyčísleny do posledního haléře, jak být mají. Avšak každý takový výpis tiše přepokládá, že nikdy nenastane takzvaný run na banku. Když se totiž naráz, v panice „rozběhne“ příliš velký počet klientů dané banky, aby si své úspory vybrali, ta od určitého momentu nebude moci obsloužit všechny. S něčím takovým nepočítá. S penězi, které si u ní střadatelé ukládají, totiž dále pracuje, aby mohla vyplácet úrok a aby byla sama zisková. A protože s nimi pracuje, tak je má v každém okamžiku z velké části rozpůjčované. Třeba firmám na investice.
Libovolný jeden klient má své peníze ve standardně fungující bance vždy. Pokud je však řeč třeba o jednom milionu klientů, už to neplatí. Pokud se milion klientů naráz rozhodně své peníze si vybrat, ta padne. Získají tak jen pojištěnou část vkladů, což je v celé EU ekvivalent 100 tisíc eur. Vtip je samozřejmě v tom, že milion klientů si naráz své peníze nikdy jen tak chtít vybrat nebude. Nemají k tomu důvod. Bance totiž důvěřují. Důvěřují ji, že jejich úvěr kdykoli splatí, jak má, bude-li třeba. Například o termínovaném vkladu lze vskutku uvažovat jako o úvěru, který střadatel bance poskytuje.
Ztráta důvěry
Run na banku tedy předpokládá naprosto mimořádnou věc: plošnou ztrátu důvěry v banku během krátkého časového okamžiku. To právě postihlo Sberbanku. Západní sankce ji a její evropské dcery z minuty na minuty připravily o důvěru. V čase bezhotovostního, elektronického, on-line bankovnictví už se ani žádné fronty před pobočkami tvořit nemusely. Mnozí klienti v mžiku a houfně zadávali přes internet příkazy, jež převáděly jejich peníze do jiných bank. Moderní bankovnictví tak run na banku ještě urychluje, protože klienti už se často ani fyzicky do fronty u přepážky neřadí, jenom ťukají do klávesnice. I když už tedy nejde o klasický, fyzický „běh na banku“ – tedy o ony tak nechvalně známé fronty před pobočkami, výsledek je stejný. Banka přichází o peníze. Kde není důvěra, tam nejsou peníze.
Co hůře, skutečnost, že lidé přicházejí v jedné bance o úspory, začíná ohrožovat i banky jiné. Ty, na něž žádné sankce uvaleny nejsou. Jde o čistě psychologickou záležitost. Jako když se po 11. září mnozí lidé začali bát létat – alespoň na nějaký čas. Otřesné záběry newyorského útoku v nich živily až panickou hrůzu, že kterékoli letadlo, do něhož nasednou, s nimi narazí do nejbližšího mrakodrapu. Aktuálnost tragédie z 11. září v nich tehdy vyvolávala (falešný) pocit, že její opakování je mnohem pravděpodobnější, než ve skutečnosti bylo. Od té doby žádná jen vzdáleně podobná tragédie už nenastala.
Stejně tak nyní přes dvacet let – a možná i mnohem déle – nemusí nastat žádné opakovaní pádu banky Sberbank CZ. Přesto lidé budou ještě nějaký čas vyplašení. Důvěra je křehká – a obzvláště, jde-li o peníze.
Autor je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavní ekonom Trinity Bank
