První písemnou zmínkou o Řeporyjích, obydlených už před několika tisíci lety, je zpráva o navrácení Řeporyj plaskému klášteru, kterému byly králem Přemyslem Otakarem II. za trest odňaty, takzvaná Plaská listina z roku 1277.
Podle některých historiků v Řeporyjích poblíž kostela stával ženský klášter řádu cisterciáků, který byl za husistkých válek vypleněn a zbořen a jeho abatyše na útěku ubita.
Co se ale určitě dochovalo, to je románský kostel, stavba je z 12. století, patřící mezi nejstarší v Čechách.
Kostel nechali pozdější vlastníci – jezuitský řád – v roce 1772 přestavět Antonínem Schmiedem, z původní stavby se dochovala jen západní apsida s románskou věží. V interiéru svatyně, konkrétně pod kruchtou je umístěn románský sloup.
Vnitřní zařízení kostela je rokokové. Na hlavním oltáři je obraz patronů kostela sv. Petra a Pavla od Josefa Kramolína, na bočních oltářích obrazy Nejsvětější trojice a sv. Ignáce od Viléma Kandlera.
V letech 1900 – 1901 byl kostel opraven Františkem Machem do nynější podoby, po opravě byla odstraněna omítka zdiva věže, takže se objevilo zdivo z opukových kvádrů, v bocích věže prolomena původní podvojná, sloupkem dělená románská okna. Místo barokní střechy věže byla dána na věž střecha jehlanová.
V letech 1909 – 1919 byl farářem v Ořechu a Řeporyjích Jindřich Šimon Baar, mezi lidmi velmi oblíbený pro svá kázání, my ho však známe jako spisovatele.
Na rozdíl od jiných „pražských vesnic“ měly Řeporyje štěstí a prakticky celé historické jádro se i přes pozdější přestavby některých domů udrželo do dnešních dnů.
Řeporyjím pomohlo zavedení železnice ke konci 19. století (trať Pražsko-duchcovské dráhy vedená Prokopským údolím přes Řeporyje do severních Čech a později postavená odbočka do Berouna).
V návaznosti na železniční trať začaly v okolí vznikat nové vápencové lomy, vápenky, cihelny a další menší průmyslové podniky, jejichž zaměstnanci se začali v Řeporyjích usazovat.
Příliv dělníků do obce vedl k vybudování nové infrastruktury a rozšiřování obce, která byla roku 1919 povýšena na městys – tehdy v 567 domech žilo 3 300 obyvatel.
V severozápadní části území Řeporyj je bývalý skanzen Řepora, dnes sloužící jako hojně využívané filmové ateliéry. Letos 10. prosince tu ale tři domy shořely. Náhoda?
Řeporyje, jejichž jméno bývá nejčastěji odvozováno od léčivé rostliny řepíku lékařského, jsou od roku 1974 katastrálním územím Prahy, obec byla připojena v rámci velkého rozšiřování metropole hlavně jižním a východním směrem. Deset let předtím byly k Řeporyjím připojeny
obce Zadní Kopanina a Zmrzlík.
V Řeporyjích je evidováno 74 ulic a 787 adres, kde žijí asi čtyři a půl tisíce obyvatel.
Zdroje: Kronika královské Prahy, Praha na starých mapách, stránky MČ Praha – Řeporyje
