S hudbou Zdeňka Lišky film vidět nemusíte, ale poznáte jej naprosto bezpečně. Ponorku hraběte Artigase a záhadný svět na dně oceánu, ponurý zpěv křižáků a Ondřej z Vlkova, úlisný úsměv pana Kopfrkingla, depresivní a bezvýchodná atmosféra příběhu Ďáblova past. Pan rada Vacátko a jeho mordparta při akci, nebo supermoderní tanec, ve filmu Ikarie XB1. Dost! To stačí. Těch filmových melodií jsou stovky a nelze je tady všechny vyjmenovat.
Zdeněk Liška se narodil 16. března 1922, ve Smečně u Kladna. Měl hudební nadání, vystudoval pražskou konzervatoř, v oboru skladba, a po válce začal pracovat jako hudební skladatel ve studiu krátkého filmu ve Zlíně. Krátký životopis, že? Za životopis hovoří jeho nezaměnitelná hudba. Pozná ji každý, šestý smysl je zřejmě společný všem lidem. Být Zdeněk Liška Američan, tak by mu jedna vitrína na Oscary, za filmovou hudbu, zaručeně nestačila.
Film Vynález zkázy byl prvním, kde Liška naplno prokázal svůj talent a ten již nezapadl. Režiséři si pokládali za čest, pokud napsal hudbu pro jejich film. Věděli, že s jeho hudbou určitě neupadne do zapomenutí. Geniálně dokázal vystihnout nejen náladu příběhu, ale i dobu, ve které se příběh odehrával. Filmové postavy rázem získaly na životnosti a barevnosti. Liškova hudba se stala pojmem i v zahraničí a skladatel napsal hudební sklady i pro perského šáha Rezá Pahlavího a jeho manželku. Jeho život se uzavřel příliš brzy, v roce 1983. Stalo se již zvykem říkat, že každý je nahraditelný. U Zdeňka Lišky o tom silně pochybuji.
