Jedná se o jeden z nejvýše žijících druhů těchto ptáků. Jejich domovem nejčastěji bývají nezamrzající slaná a rovněž alkalická jezera v oblastech s termálními prameny, termální jezera, kde voda dosahuje teploty přes šedesát stupňů Celsia a noční teploty vzduchu klesají až pod bod mrazu, v nadmořské výšce dva a půl tisíce metrů až čtyři a půl tisíce metrů od jižního Peru po severozápadní Argentinu a severní Chile. Vyskytují se rovněž i na území Bolívie.
Jde o stěhovavého ptáka, který je během jediného dne schopen uletět i několik set kilometrů. Podle Červeného seznamu ohrožených druhů patří mezi zranitelné druhy, a to z důvodu nepřirozených změn v jeho obvyklých sídlech.
Výrazný vliv na snižování počtu plameňáků andských má těžba a rovněž nejrůznější lidské zásahy. Zařazení mezi zranitelné druhy pro tento druh plameňáků znamená, že čelí poměrně velkému nebezpečí vyhynutí ve střednědobém období, pokud se jejich životní podmínky nezmění. Jsou to společenští ptáci, kteří obvykle žijí ve velikých hejnech.
Tento plameňák si potravu získává, obdobně jako i ostatní druhy plameňáků, pomocí svého téměř do pravého úhlu ohnutého zobáku přizpůsobenému k cezení vody. Uvnitř, po obou stranách zobáku, má husté lamely, přes které filtruje vodu, a tak v zobáku zůstávají drobní bezobratlí živočichové jako jsou korýši, měkkýši, hmyz, drobný plankton a také řasy. A právě karoteny obsažené v řasách způsobují růžové zbarvení jejich peří. Plameňák andský má bledě růžové tělo s jasnějšími horními částmi. Pokud karoten v potravě plameňáků chybí (a to se týká všech druhů plameňáků, nejen těch andských), mívají docela obyčejné, tedy bíle zbarvené peří, protože sami si barvivo vytvářet neumějí.
