Seriál o makroživinách dnes zakončíme kapitolou o cukrech neboli sacharidech. Povíme si o tom, že není sacharid jako sacharid a taky si položíme otázku, zda jsou vůbec cukry ve stravě nezbytné.
Dle platných výživových doporučení by měly sacharidy představovat největší položku na našem talíři – uvádí se kolem 50% (45%-65%). Ukazuje se ale, že nízkosacharidová dieta (10-25%) má nesporné zdravotní benefity. Přehánět to ale nemusíme – ketogenní dieta (5-10%) není pro každého a rozhodně ne dlouhodobě.
K čemu cukr?
Cukr, respektive glukóza, je základním palivem našeho organizmu, je to zdroj energie. Když energii zrovna nepotřebujeme, uloží si tělo glukózu v podobě glykogenu do jater a svalů. Sacharidy v těle tedy nemají žádnou jinou roli kromě role paliva! Nejsou to stavební cihly žádných důležitých struktur v organizmu, nejsou tedy vlastně esenciální neboli nezbytné. Energii si totiž naše tělo dokáže vytvořit i z mastných kyselin a bílkovin.
Druhy cukru aneb sladký problém
Sacharidy jsou jak jednoduché, tak složené. Komplexní sacharidy neboli polysacharidy – například škroby a vlákninu – obsahují obiloviny, ovesné vločky, celozrnná mouka, rýže, luštěniny, ovoce a zelenina… Jejich trávení je pomalejší, proto tak rychle nezvýší hladinu glukózy v krvi. Zato jednoduché „rychlé“ cukry – typicky řepný cukr nebo fruktóza – mohou napáchat více škody než užitku. Velmi rychle se dostávají do krevního oběhu, hladina glukózy vystřelí strmě vzhůru, slinivka musí vyplavit spoustu inzulínu, aby hladinu znormalizoval. Neustále zvýšená hladina glukózy v krvi a vyplavování inzulínu končí často inzulínovou rezistencí a cukrovkou. Po konzumaci jídla plného jednoduchých cukrů také velmi brzy zase pocítíte hlad, znovu sáhnete po rychlém sacharidovém jídle, a rázem jste v bludném kruhu neefektivního a nezdravého jídla.
Daň za blahobyt
Ano – civilizační nemocí vznikající kvůli tomu, že žijeme v nadbytku, jsme opojeni hojností a nezajímá nás, co bude s naším zdravím zítra. Neustále zvýšená hladina cukru v krvi způsobená „běžným“ způsobem stravování vede k poškozování cév, rozvoji kornatění tepen, tvorbě volných radikálů…no prostě k nemoci a zrychlenému stárnutí. Čím nižší hladinu cukru a tedy inzulínu v krvi si udržujeme, tím jsme zdravější a žijeme déle. Měli bychom tedy konečně vystřízlivět ze všech možností, které nám rozvoj civilizace nabízí, a vzít si jen to, co je pro nás dobré. Novodobý mor v podobě extrémní konzumace sladkostí, bílého pečiva a slazených nápojů jde jaksi proti samotnému pudu sebezáchovy.
Co na talíř
Ve světle nejnovějších výzkumů a vystřízlivění z cukrového opojení musíme uznat, že náš současný talíř nevede k udržitelnému zdraví. Uberme jednoduché cukry, odvykněme si popíjet sladké nápoje, nezobejme mezi jídly, nezakončujme každé jídlo sladkostmi. Volba je na nás. I když marketingová masáž a všudypřítomná lákadla v podobě cukrovinek jsou velkou výzvou. Měla by se vést celospolečenská diskuze na toto „hořce sladké“ téma, protože současný stav stravování populace vedoucí k rychlému rozvoji civilizačních nemocí se neslučuje s tím, čemu bychom měli říkat rozvinutá civilizace.
Abychom zakončili alespoň trochu pozitivně – dejme si raději jablko než sušenku!
