Rok 2018 je rokem dvou významných Klímových výročí: uplynulo 90 let od úmrtí tohoto myslitele, prozaika a dramatika (19. dubna 1928) a zároveň vzpomínáme 140 let od jeho narození (22. srpna 1878). Proto chce Praha 9 přiblížit veřejnosti jeho osobnost poblíž míst, kde v letech 1915 až 1927 Ladislav Klíma žil, využívaje azylu skromného pokojíku hotelu Krása manželů Pučálkových, připomenout a přiblížit jeho osobnost formou poetizující výstavy (s těžištěm v plakátech).
Autoři výstavy se pokusili přinést do Galerie 9 ve vysočanské radnici (Sokolovská 324, otevřeno v pondělí až čtvrtek od 10 do 19 hodin, vstup volný), poblíž nároží mytického domu, který se od roku 2013 pyšní Mistrovou bustou od Michala Blažka, něco z atmosféry Vysočan počátku 20. století a k tomu přimíchat pár zcela nových zjištění týkajících se hotelu Krása. Výstava je jakýmsi pokračováním výstavy Filosofa L. Klímy nalézání v Záběhlicích, p. Zbraslav, která proběhla v dubnu 2010 ve zbraslavské Městské síni.
„Zatímco zbraslavská výstava se věnovala okolnostem vstupu šestadvacetiletého mladíka do oblasti tištěného slova po vydání Světa jako vědomí a nic, přítomná výstava dostihuje Ladislava Klímu takříkajíc na vrcholu a pak i na opačném konci oblouku jeho životaběhu. Na konci poutě ovlivněné originální autorskou tvorbou, setkáváním, korespondencí, lidskými vztahy, ‚bojem o vše‘, ale také, jak se bohužel pak v roce 1928 naplno ukázalo, fatální nemocí – souchotěmi,“ sdělili k výstavě její autoři Jan a Jana Majcherovi ze Zbraslavi.
Alkohol, cigarety a hlad přispěly k předčasnému Klímovu konci
Ladislav Klíma se narodil v Domažlicích v rodině mlynáře, který se však živil jako úředník v advokátní kanceláři.
V roce 1889 začal studovat na gymnáziu v Domažlicích, ale po šesti letech byl za výrok proti císaři Ferdinandovi ve školní kompozici vyloučen ze všech škol v Rakousku. („Ferdinand, panovník cizí, národu českému odlehlý, studený, zůstane u Čecha vlastence vždy nenáviděným, již proto, že prvním členem nynější panující dynastie na trůně českém.”)
Přestoupil tedy na gymnázium do chorvatského Záhřebu, ale ani to nedokončil.
Od roku 1896 žil nejdříve na otcově statku v Modřanech (do 1899), dále v Plzni, Železné Rudě, Landecku (Tyrolsko) a Curychu.
V roce 1904 vydal v Praze vlastním nákladem prvotinu Svět jako vědomí a nic. Poté přebýval v Záběhlicích (pošta Zbraslav), po dvou letech se znovu octnul v Modřanech. Náruživě psal beletrii. Zčásti ji zničil, zčásti ji později upravoval a po roce 1917 publikoval.
Od roku 1915 bydlel ve Vysočanech v hotelu Krása na adrese Sokolovská 178/247. Podle pamětníků obýval podlouhlý, smutný pokojík s jediným oknem a nejnutnějším vybavením, jež sestávalo ze staré postele, skříně, stolu, židle, umývadla a železných kamínek, v nichž se nikdy netopilo.
Žil samotářsky. Protože neměl občanské povolání, žil jednak z dědictví po příbuzných, jednak z drobných příspěvků od přátel, mezi něž patřil i básník Otokar Březina nebo táborský advokát a sociolog Emanuel Chalupný.
V roce 1922 měla ve Stavovském divadle premiéru jeho komedie Matěj poctivý. Klíma ji napsal s Arnoštem Dvořákem (1881 v Hořovicích – 1933 v Praze). Jde o satiru na politický život, žurnalisty i na rozkrádání za první republiky. Vzbudila skandál a byla brzy stažena.
Vyšly i Klímovy filozoficko-žurnalistické práce v knize Traktáty a diktáty, v roce 1927 pak vyšla filozoficko-žurnalistická kniha Vteřina a věčnost.
O rok později podruhé vyšel Svět jako vědomí a nic.
Klíma byl opravdu nekonvenční postavou, a to nejen svými názory, ale i způsobem života. Podle svých slov jednou snědl zakousnutou myš, kterou sebral kočce. Chronický alkoholismus, se kterým poslední roky života bojoval (nakonec úspěšně), silný nikotinismus a především dlouhá léta hladu a živoření na okraji společnosti se podepsaly na vzniku tuberkulózy, na niž v nedožitých 50 letech zemřel. Pohřben byl v Praze na Malvazinkách.
Klímova beletrie
Klíma psal i beletrii. Ta však zůstala až do jeho smrti ve formě rukopisů, které autor vesměs ani nezamýšlel nikdy publikovat – dokonce tvrdil, že jejich částmi průběžně zatápěl v kamnech. Pozůstalost zdědila jeho družka Kamila Lososová (1883 až 1951), která se – podle názoru zejména Eriky Abramsové velmi neobratně – pokusila uspořádat a alespoň částečně dopsat prozaické práce, dochované vesměs jen v torzech.
Kromě edic nakladatele Pohořelého z let 1939 až 1948 a nedostupných bibliofilií tiskaře Picky se o Klímu nikdo systematicky nezajímal. Renesanci zájmu čtenářů bylo dovoleno vzbudit až Josefu Zumrovi a jeho výboru Vteřiny věčnosti (1967). Dalších 20 let se pak objevovala četná samizdatová a polosamizdatová vydání, vycházející hlavně z původní produkce Davida Součka, který pozůstalost po Lososové koupil a postupně v samizdatových strojopisech editoval. Z těchto samizdatů textově vycházela i raně popřevratová vydání Pražské imaginace a Lege artis. Důstojných sebraných spisů v kritickém vydání se Klíma dočkal až koncem 90. let v nakladatelství Torst přepečlivou redakcí francouzské bohemistky Eriky Abramsové (do roku 2017 vyšly čtyři svazky z plánovaných šesti).
Nejznámější Klímovou knihou je bezesporu Utrpení knížete Sternenhocha, expresionistický román, vydaný posmrtně v roce 1928. Příběh třiatřicetiletého německého šlechtice a jeho podstatně mladší ženy Helgy, kterou obdivuje i nenávidí zároveň a neobvyklost jejich vztahu podtrhuje groteskní nadsázka. V popisu života těchto dvou se autor nevyhýbá obscénnosti hraničící až s perverzitou. Helga svého muže všemožně ponižuje a dopouští se i zločinu, že zabije jejich dítě, psychicky týraný kníže ji nechává zemřít hladem a pronásledován výčitkami sám umírá. Románem se volně inspiroval režisér Jan Němec ve svém filmu V žáru královské lásky (1990) a scenárista Ivan Acher pro operu v Národním divadle (2018).
Známá je i Slavná Nemesis a jiné příběhy, delší novela a různá torza prezentovaná jako povídky, vyšla v roce 1932. V roce 1979 bylo dílo zhudebněno skupinou The Plastic People of the Universe. Také vyšel Velký román (1996), Bílá svině, kontroverzní dílo zpochybňující základy křesťanství, a Lidská tragikomedie (poprvé vydáno 1991) – filozofické drama, ve kterém se pět spolužáků setkává v den maturity, pak po 20 a po 50 letech.
