tuberkulóza
Historie nemá ráda slovo kdyby. Umí být i škodolibá
Umřít v necelých čtyřiadvaceti letech, to bylo příliš brzy i na počátek sedmnáctého století. Historie nemá ráda slovo kdyby. Můžeme to ale zkusit. Kdyby nezemřel tak brzy a zrovna v tak vypjaté době. Psal se listopad 1618 a stavovské povstání v plném proudu přišlo o člověka, pod jehož vedením bychom dnes zřejmě na Bílou horu nevzpomínali jako na tragédii.
Prosinec nejsou jen Vánoce. Před 189 lety byl Havlíček poslán na „ozdravný“ pobyt do Brixenu
Byl začátek prosince roku 1851, když všemocný ministr vnitra Alexander Bach, předložil mladičkému císaři Františkovi Josefovi I. k podpisu jednu veledůležitou listinu. Rakousko se teprve vydýchávalo z revoluce roku 1848, a mocní tehdejšího světa měli dosud husí kůži. Nebyla to paranoia, jejich strach byl oprávněný. I novopečený mocnář se bál. Povstání v Uhrách sice s pomocí ruského cara zlomil, ale bitva u Világoše, která se později stane synonymem výprasku, mu stále přinášela děsivé sny.
Nekorunovaný král Albrecht Jan Smiřický
Pokud od nějaké historické události uplyne přiměřeně dlouhá doba, a pokud je to ještě navíc kulaté výročí, většinou je čas na bilancování. Historie, či přesněji historici si nehrají na slůvko kdyby. Není oblíbené, protože je zbytečné. To, co se stalo, se nedá změnit, dokud se nenaučíme cestovat v čase. Spisovatelé však na něj nedají dopustit, protože jim pomáhá společně s fantazií tam, kde chybí informace.
Chopin, superstar své doby, žil rychle a naplno. Věděl proč
Frédéric François Chopin byl polský skladatel a virtuózní klavírista romantické éry, který psal především pro sólový klavír. Celosvětově proslul jako přední hudebník své éry, jehož „poetický génius byl založen na profesionální technice“.
Filozof, který se chtěl stát bohem. Ladislav Klíma provokoval názory i životním stylem
Jednoho dne ho napadlo, že se člověk může stát bohem. A tak se pokusil svůj nápad uskutečnit v praxi a začal se přivádět do extatických stavů, v nichž prožíval pocity božské suverenity. Jenže pokus ovládnout celý svět svou absolutní vůlí nakonec ztroskotal a božské pocity vystřídaly myšlenky na sebevraždu. V té mu dokázal zabránit jen alkohol, a to ve značně monstrózních dávkách.
Dáma s kaméliemi existovala a svůj krátký život prožila naplno
V občanském rejstříku byla zapsána jako Alphonsine Rose Plessis (15. 1. 1824 – 3. 2. 1847), celý svět ji ale zná jako Dámu s kaméliemi. Díky Alexandru Dumasovi mladšímu, který se do ní zamiloval. Stejně jako mnozí jiní. Navíc ale její osudy popsal ve slavném románě, který vyšel už rok po její smrti.