Karel Havlíček Borovský. Věčný rebel, kterému zůstala špetka mladické anarchie pod kůží až do smrti

Další fotky

Kdo není rebel ve dvaceti, nemá srdce. Kdo jím zůstal ve třiceti, nemá rozum. Jistě tuto okřídlenou větu znáte. Je univerzální a nadčasová. Pro ikonu české žurnalistiky a rebela z povolání, usmýkaného státní mocí, Karla Havlíčka Borovského, to platilo beze zbytku. Předčasné šediny, vyhublá tvář s trpitelským výrazem, a trnová koruna, kterou mu do rakve položila Božena Němcová. Tak nějak je nám tento muž z první poloviny devatenáctého století prezentován.

Pravda je, tak jako vždy, někde uprostřed. Věčný rebel, kterému zůstala špetka mladické anarchie pod kůží až do smrti. Narodil se 31. 10. 1821. Novinář, spisovatel, kritik všeho možného, co se mu nelíbilo. A Havlíčkovi se toho nelíbilo v Rakousku mnoho. Pocítil to i miláček národa Josef Kajetán Tyl, jehož hru Poslední Čech, Havlíček nemilosrdně zesměšnil a rozcupoval.

Rychleji psal, než přemýšlel, řekl by člověk v zajetí vlastní autocenzury a měl by v mnohém pravdu. Havlíček si opravdu nebral servítek při svých kritikách, což nemá být výtka, ale konstatování faktu, proč ho občas státní moc klepla přes prsty.

Předtuchu smrti kněžny Windischgrätzové naplnila zbloudilá kulka. V kontextu doby to byla ale jen epizoda

Havlíček žil v devatenáctém století. Naštěstí. Novináři jeho typu by o sto let později neměli v Evropě šanci. To již státní moc neapelovala, nepřemlouvala a nežádala, nýbrž likvidovala. Zpočátku i kulkou do hlavy, později jen novinář vyměnil pero za krumpáč v uranovém dole nebo lopatu v kotelně.

Pokud novinář netancoval tak, jak mocní pískali, a Havlíček se tento tanec nenaučil. Pokud si prostudujete Havlíčkův životopis, zjistíte, že chování rakouských úřadů vůči němu, bylo v porovnání s nedávnými časy, téměř otcovsky vstřícné a laskavé.

Od Tyla k Traubovi. Je tomu 185 let ode dne, kdy vyšlo první číslo časopisu Kwěty české

Rok 1848 byl skutečně revoluční a nový císař se rozhodl jednat. Francouzská revoluce byla stále živá a Vídeň nehodlala riskovat. Plánované povstání, které bylo připravováno naprosto naivně, bez špetky konspirace, by odhalil i policejní čekatel. Mnoho lidí bylo zatčeno, odsouzeno k trestu smrti a následně omilostněno. Metoda cukru a biče se osvědčila a z některých revolucionářů se stali policejní konfidenti, jako například Karel Sabina. Vysloužil si tím pohrdání lidí, na které žádný nátlak nebyl učiněn a oni mohli zůstat čistí a neposkvrnění.

Tip na výlet: Havlíčkův Brod nemusí být jen zastávka na občerstvení

Karel Havlíček se také zapojil. Zpočátku naivně, když vstoupil do kněžského semináře. Toužil po roli kněze, vlastence. Toto předsevzetí mu však dlouho nevydrželo. Následovala etapa rusofilství a panslovanství, ze kterého se Havlíček vyléčil po ročním pobytu v carském Rusku. Vydával tiskoviny, provokoval, rýpal a opakovaně si zahrával se státní mocí.

Před kriminálem unikl poprvé v roce 1849, kdy mu pomohla imunita poslance do Říšského sněmu za město Humpolec. Byl však více novinářem než politikem a ve své funkci se vůbec neohřál. Konečně pohár přetekl. Ministr vnitra Bach navrhl Havlíčka odsunout pod trvalým dohledem do Salzburgu, což se nelíbilo císaři. Příliš velké město a příliš blízko do Čech. Nakonec se rozhodl pro Brixen, malé, horské městečko v jižním Tyrolsku, které bylo v té době součástí monarchie.

FOTO: Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský - pozvánka do BrixenuKarel Havlíček Borovský - Havlíčkův náhrobekKarel Havlíček Borovský - Havlíčkova dcera ZdeňkaKarel Havlíček Borovský - Havlíčův pomník v Kutné HořeKarel Havlíček Borovský - dúm v Brixenu
Další fotky
Karel Havlíček Borovský - rodný dům v BorovéKarel Havlíček Borovský - Havlíčkův obraz

Havlíček zde byl pod trvalým policejním dohledem, včetně jeho korespondence. Nicméně nijak nestrádal. Úřady mu vyměřily roční plat pět set zlatých, což byla mzda dosti vysokého úředníka. Ubytován byl v druhém, nejdražším domě, který se v Brixenu nacházel, a jídlo mu přinášeli z restaurace hotelu U Slona. Když se za ním přestěhovala jeho žena a dcera, najali si dokonce i služku. Pobyt v horách paradoxně prodlužoval život. Jeho žena trpěla totiž tuberkulózou, kterou později nakazila celou rodinu, a všichni také na tuto nemoc později zemřeli.

Havlíčka zabila nejen tuberkulóza, ale i stesk po domově, nemožnost vykonávat milovanou práci a naprostá bezmoc. Teprve krátce před jeho smrtí se úřady smilovaly. Havlíček zemřel v Praze, v roce 1856 v necelých třiceti pěti letech. A jeden jeho epigram na závěr.  Pravda, ta má dvojí sazbu. Jednou pomník, jindy vazbu. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz.

 

Dnes, 13:15
Sněmovní kluby ANO, ČSSD a KSČM dnes vetovaly snahu ODS podpořenou TOP 09 i KDU-ČSL,...
Dnes, 12:20
Ministr zemědělství Miroslav Toman se po ekologické havárii způsobené uniklým kyanidem na řece Bečvě rozhodl...
Dnes, 12:06
Komerční článek
SMART REGION CHCETE SE ZVIDITELNIT NEBO PROPAGOVAT SVÉ PRODUKTY V REGIONECH ČR​? Nabízíme Vám Reklamní...
Dnes, 12:06
V říjnových sněmovních volbách by pro lidi v karanténě či izolaci kvůli koronaviru mohly být...
Dnes, 11:34
Dosavadního generálního ředitele Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR Davida Kostku má zítra nahradit David Šmehlík....
Dnes, 11:10
Do restaurací se po jejich znovuotevření zatím nevydala desetina Čechů. Jedním z důvodů je obava...
Dnes, 10:44
Policisté zaznamenali desítky těchto případů. Podvodníci využívají metodu tzv. vishingu – volající se vydává za...
Dnes, 10:29
Elisane Silva je se svými 203 centimetry známá jako nejvyšší žena Brazílie. Za její nadměrnou...
Dnes, 09:33
Ode dneška nejsou hájené dravé ryby, rybáři se na ně můžou vypravit po skoro půlroční...
Dnes, 08:29
Před stamiliony let žili předkové dnešních krokodýlů a aligátorů společně s dinosaury. Ačkoliv dinosauři vymřeli,...
Dnes, 06:50
Komunistická moc nebyla v roce 1948 na území Československa žádnou novinkou. Své zkušenosti s vládou...
Reklama