Karel Havlíček Borovský. Věčný rebel, kterému zůstala špetka mladické anarchie pod kůží až do smrti

Další fotky

Kdo není rebel ve dvaceti, nemá srdce. Kdo jím zůstal ve třiceti, nemá rozum. Jistě tuto okřídlenou větu znáte. Je univerzální a nadčasová. Pro ikonu české žurnalistiky a rebela z povolání, usmýkaného státní mocí, Karla Havlíčka Borovského, to platilo beze zbytku. Předčasné šediny, vyhublá tvář s trpitelským výrazem, a trnová koruna, kterou mu do rakve položila Božena Němcová. Tak nějak je nám tento muž z první poloviny devatenáctého století prezentován.

Pravda je, tak jako vždy, někde uprostřed. Věčný rebel, kterému zůstala špetka mladické anarchie pod kůží až do smrti. Narodil se 31. 10. 1821. Novinář, spisovatel, kritik všeho možného, co se mu nelíbilo. A Havlíčkovi se toho nelíbilo v Rakousku mnoho. Pocítil to i miláček národa Josef Kajetán Tyl, jehož hru Poslední Čech, Havlíček nemilosrdně zesměšnil a rozcupoval.

Rychleji psal, než přemýšlel, řekl by člověk v zajetí vlastní autocenzury a měl by v mnohém pravdu. Havlíček si opravdu nebral servítek při svých kritikách, což nemá být výtka, ale konstatování faktu, proč ho občas státní moc klepla přes prsty.

Předtuchu smrti kněžny Windischgrätzové naplnila zbloudilá kulka. V kontextu doby to byla ale jen epizoda

Havlíček žil v devatenáctém století. Naštěstí. Novináři jeho typu by o sto let později neměli v Evropě šanci. To již státní moc neapelovala, nepřemlouvala a nežádala, nýbrž likvidovala. Zpočátku i kulkou do hlavy, později jen novinář vyměnil pero za krumpáč v uranovém dole nebo lopatu v kotelně.

Pokud novinář netancoval tak, jak mocní pískali, a Havlíček se tento tanec nenaučil. Pokud si prostudujete Havlíčkův životopis, zjistíte, že chování rakouských úřadů vůči němu, bylo v porovnání s nedávnými časy, téměř otcovsky vstřícné a laskavé.

Od Tyla k Traubovi. Je tomu 185 let ode dne, kdy vyšlo první číslo časopisu Kwěty české

Rok 1848 byl skutečně revoluční a nový císař se rozhodl jednat. Francouzská revoluce byla stále živá a Vídeň nehodlala riskovat. Plánované povstání, které bylo připravováno naprosto naivně, bez špetky konspirace, by odhalil i policejní čekatel. Mnoho lidí bylo zatčeno, odsouzeno k trestu smrti a následně omilostněno. Metoda cukru a biče se osvědčila a z některých revolucionářů se stali policejní konfidenti, jako například Karel Sabina. Vysloužil si tím pohrdání lidí, na které žádný nátlak nebyl učiněn a oni mohli zůstat čistí a neposkvrnění.

Tip na výlet: Havlíčkův Brod nemusí být jen zastávka na občerstvení

Karel Havlíček se také zapojil. Zpočátku naivně, když vstoupil do kněžského semináře. Toužil po roli kněze, vlastence. Toto předsevzetí mu však dlouho nevydrželo. Následovala etapa rusofilství a panslovanství, ze kterého se Havlíček vyléčil po ročním pobytu v carském Rusku. Vydával tiskoviny, provokoval, rýpal a opakovaně si zahrával se státní mocí.

Před kriminálem unikl poprvé v roce 1849, kdy mu pomohla imunita poslance do Říšského sněmu za město Humpolec. Byl však více novinářem než politikem a ve své funkci se vůbec neohřál. Konečně pohár přetekl. Ministr vnitra Bach navrhl Havlíčka odsunout pod trvalým dohledem do Salzburgu, což se nelíbilo císaři. Příliš velké město a příliš blízko do Čech. Nakonec se rozhodl pro Brixen, malé, horské městečko v jižním Tyrolsku, které bylo v té době součástí monarchie.

FOTO: Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský - pozvánka do BrixenuKarel Havlíček Borovský - Havlíčkův náhrobekKarel Havlíček Borovský - Havlíčkova dcera ZdeňkaKarel Havlíček Borovský - Havlíčův pomník v Kutné HořeKarel Havlíček Borovský - dúm v Brixenu
Další fotky
Karel Havlíček Borovský - rodný dům v BorovéKarel Havlíček Borovský - Havlíčkův obraz

Havlíček zde byl pod trvalým policejním dohledem, včetně jeho korespondence. Nicméně nijak nestrádal. Úřady mu vyměřily roční plat pět set zlatých, což byla mzda dosti vysokého úředníka. Ubytován byl v druhém, nejdražším domě, který se v Brixenu nacházel, a jídlo mu přinášeli z restaurace hotelu U Slona. Když se za ním přestěhovala jeho žena a dcera, najali si dokonce i služku. Pobyt v horách paradoxně prodlužoval život. Jeho žena trpěla totiž tuberkulózou, kterou později nakazila celou rodinu, a všichni také na tuto nemoc později zemřeli.

Havlíčka zabila nejen tuberkulóza, ale i stesk po domově, nemožnost vykonávat milovanou práci a naprostá bezmoc. Teprve krátce před jeho smrtí se úřady smilovaly. Havlíček zemřel v Praze, v roce 1856 v necelých třiceti pěti letech. A jeden jeho epigram na závěr.  Pravda, ta má dvojí sazbu. Jednou pomník, jindy vazbu. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz.

 

Včera, 17:40
Grilování je nejlepší úprava masa. Víte proč? Díky krátké přípravě je dobře stravitelné a neleží...
Včera, 14:00
Muž, který je dodnes neprávem opomíjen. Jeho osud se naplnil jen o necelý rok později,...
Včera, 11:30
Komerční článek
Kvůli šíření nového typu koronaviru zakázal ministr zdravotnictví vývoz dezinfekčních přípravků na ruce do zahraničí...
Včera, 11:30
Česká republika má mnoho památek, z nichž některé jsou nádherně zrekonstruované, některým se snad již...
Včera, 10:00
Zatímco většina jiných hradů stojí na vrcholu kopce a tvoří dominantu kraje, Kost se uhnízdila...
Včera, 09:02
Pohádkový příběh o přátelství, pomoci a nových výzvách Puntička vychází u příležitosti Světového dne roztroušené...
Včera, 08:03
Vystudoval technické učiliště, obor konstrukce mostů, byl vězněn na Sibiři, trpěl epilepsií a propadl vášnivému...
29.5.2020
Prezident České lékařské komory Milan Kubek se ostře ohradil proti nátlaku a šikaně, které vystavila...
29.5.2020
Puma americká, panter, je po jaguárovi druhou největší žijící kočkovitou šelmou Ameriky, čtvrtou největší kočkou...
29.5.2020
Konkrétně do dějin Kanady a Dalekého severu předminulého století. Byly to opravdu průkopnické časy, které...
29.5.2020
Máte pocit, že jste se vrátili v čase. Zapomenete na potemnělý sál a zaplacené vstupné....
Reklama