Albrecht Jan Smiřický. Cílevědomý a vzdělaný muž. Jsme stále ještě na konci středověku, kdy se vzdělání příliš nenosilo a v očích mnoha lidí to bylo něco celkem zbytečného, pokud byly plné truhlice. Albrecht měl obojí. V hlavě vědomosti univerzity v Heidelbergu, a v truhlicích majetek, který ho zařadil na první místo v království. Jedenáct panství, s mnoha městy a vesnicemi ve středních a severovýchodních Čechách. Urozenost, vzdělání i bohatství, a především autorita a politický rozhled, mu dávala neskutečnou šanci na královský titul.
Mládí rádo cestuje, poznává svět a mladičký Albrecht nebyl výjimkou. Dříve, než se naplnil jeho osud, navštívil Itálii. Ohnivé víno a zřejmě i ženy mu tak učarovaly, že zde prožil celý rok. Zasnoubil se s tehdy patnáctiletou hraběnkou Amalií Alžbětou, které se tento zajímavý muž, tak odlišný od jejího italského okolí, velmi zalíbil. Její matka byla dcerou Viléma I. Oranžského, který neměl Habsburky vůbec rád, což bylo v očích mladého šlechtice nespornou předností. Rodiče mladičké šlechtičny tato nabídka k sňatku velmi udivila a znepokojila. Uklidnili se až ve chvíli, kdy si o tomto mladém muži z Čech získali informace. Došlo jim, že dcerka bude jako ve vatě a Albrecht Jan měl šanci získat mocné spojence proti Habsburkům.
Historie nejen že nemá ráda kdyby, ale umí být i škodolibá. Ke sňatku nedošlo, stejně jako o 160 let dříve. Albrecht Smiřický zemřel, jako kdysi Ladislav Pohrobek. Příčinou smrti byla zřejmě tuberkulóza. Nebo prokletí rodu? To se neví dodnes. Jiří z Poděbrad, který kdysi nechal popravit jeho předka, byl obviněn z královraždy, což vyvrátila věda až o čtyři století později. Palác Smiřických, kde byla o den dříve domluvena defenestrace, byl začátek i konec. Stavovské povstání ztratilo svoji hlavu. Zatím o tom ještě neví, protože jejich vojskům se dosud daří. Dlouho to však nepotrvá. Hamižnost, lakota, neschopnost oběti. Škudlit na mzdě námezdným žoldnéřům je vždy nesmírně riskantní. I tehdy. Albrecht Jan, který sám ze svých prostředků financoval celý regiment, už nebyl. Ke škodě všech. Na jeho panstvích nad pracovníky nesvištěl karabáč, měl už jednou nohou nakročeno do nové doby. Dalo by se s jistotou říci, že s tímto mužem bychom Bílou horu v učebnicích nikdy neměli.
Zdroj: Wikipedie
