Jak se v současné době, kdy jsme nedobrovolně museli zbrzdit, máte?
Děkuji za optání – mám se dobře a přeji zdravé a klidné dny i vašim čtenářům.
Jak trávíte dny při nouzovém stavu?
Ve svém volném čase trávím dny v tichu, v přírodě, na zahradě, čtu a muzicíruju… Taky občas kouknu na nějaký film nebo přednášku.
Před časem jste se z Prahy odstěhovala na venkov. Je to nyní výhoda?
Život na vesnici mě baví už poměrně dlouho, ale nyní je jeho výhoda naprosto nedocenitelná! Blízkost přírody, splynutí s časem jara je úchvatné…
Hudba je lék. Zpíváte si?
Zvláštní otázka pro zpěvačku… Miluju zpěv! Zpěv je pro mě nejpřirozenějším předáváním energie, lékem, meditací – zkrátka vším čím chcete!
„Zpívejte! Umíte to opravdu všichni!“ řekla jste před časem. Je to opravdu tak jednoduché?
Komplikace vznikají v hlavách lidí. Strach, že to neumím, zpívám falešně, někdo mi řekl, že nejsem dost dobrá nebo dobrý… Budeme-li to brát jako energii srdce, nemá slovo „špatně“ šanci. Abychom se však správně pochopily, mluvím například o obavách některých maminek při zpívání písniček nebo ukolébavek svým dětem, ne o zpěvácích profesionálních.
Nedávno, když se ještě mohlo, jste vystupovala v Ostravě s moderátorem Jiřím Zbořilem v Ostravě. Jak se cítíte ve formátu talk show?
Talk show s písničkami mám ráda, je to jiný formát než klasický koncert a dějí se tam naprosto nepředvídatelné věci. Vyhovují mi i tyto spontánní večery. A co se toho člověk dozví od diváků… No, vždyť někdy přijďte!
Byla jsem na vašich koncertech. Třeba v Salmovské literární kavárně, kde jste zpívala opakovaně. Cítila jsem neuvěřitelný genius loci. Cítíte jej taky?
Komorní koncerty s báječným pianistou a autorem některých mých písní Petrem Ožanou mám velmi ráda! Pražská Salmovská literární kavárna nikdy nezklame!
Napsala jste si i nějaké texty ke svým písním. Kde berete inspiraci?
Inspirací je každý den a právě v tomto čase zklidnění a rozpoznávání sebe samotných je jí až až.
Mění se časem váš vztah k tomu, co chcete zpívat?
Jistě, je to vývoj. Lidské zkušenosti, „facky“, prozření i vnímání života a naděje.
Chystáte nové písničky?
Bez toho si svou cestu nedovedu představit! Jak textařskou, tak hudební. Je mou součástí a nepřestanu být vděčná, že ještě po čtyřiceti letech profesionálního zpívání mě hudba tolik naplňuje radostí!
Mimo to, že zpíváte, vyučujete interpretaci na Mezinárodní konzervatoři Praha. Jak učíte nyní? Online nebo posíláte úkoly? Pokud online, jak taková výuka vypadá?
Na Mezinárodní konzervatoři Praha vedu již třináctým rokem oddělení populárního zpěvu a učím interpretaci. V těchto dnech nouzového stavu učíme online a využíváme všechny dostupné techniky, abychom se spojili se studenty. Je to náročnější, ale zase nová dovednost. Zpíváme přes Skype či WhatsApp, zadáváme referáty, úkoly… Studenty to baví! Ano, dá se to vše zvládnou, ač jsem si to ze začátku nedovedla moc představit.
Na co se nejvíc těšíte, až zase budeme „volní“? Těšíte se?
Víte, myslím si, že není moc smysluplné těšit se na „až pak“… Důležitější je pro mě prožití každého okamžiku našeho života tady na Zemi a víra, že vše má pro nás význam a smysl. Možná je teď ještě trochu v mlze, ale určitě to smysl má! Zastavme se, podívejme se do svého srdce, co vlastně chceme a co třeba už ne, a nechme život proudit.
Marcela Březinová (18. listopadu 1960)
Narodila se v Podbořanech, podstatnou část dětství prožila v pražských Dejvicích. Tři roky strávila v Libyi, kde její otec pracoval jako zubní lékař. Už od dětství toužila být zpěvačkou a společně s rodiči poslouchala zpěv jazzových hvězd z elpíček. Hudební nadání po návratu ze zahraničí rozvíjela studiem na Lidové konzervatoři. V roce 1980 se zúčastnila pěvecké soutěže talentů v Jihlavě, kde získala Stříbrný řetěz. Byla členkou OK Bandu, po několika letech se ale rozhodla pro sólovou dráhu. V roce 2004 se odstěhovala na venkov, kde si užívá klidného života. Koncertuje, vystupuje v rámci talk show… Na Mezinárodní konzervatoři Praha vede již třináctým rokem oddělení populárního zpěvu a učí interpretaci.
