Už celá desetiletí vzbuzuje divoké emoce záhadný případ dvou sester z Velké Británie, které si pamatovaly na překvapivé detaily ze svého předchozího života a dokonce i na krutou tragédii, která jejich životy ukončila. Tento případ je jedním z nejslavnějších svého druhu. Navzdory tomu, že hlavní události onoho příběhu se odehrávaly mezi lety 1946 a 1958, do dnešních dní nebyly vyvráceny. Máme před sebou důkaz o převtělování duše?
Co nás čeká po smrti? Hledání odpovědi na tuto otázku tíží člověka odnepaměti. Zatímco pro některé lidi je útěchou představa, že po smrti není nic než nekonečná prázdnota, jiní lidé jsou přesvědčení o tom, že život a smrt takhle jednoduše nefungují. Faktem je, že teorie o konečnosti a nezvratnosti smrti jako stavu, do kterého se každý z nás jednou dostane a pak prostě přestane existovat, je z vědeckého hlediska stále jen teorie, která zatím nebyla spolehlivě prokázaná – ale ani vyvrácená. A totéž platí i o reinkarnaci.
Reinkarnace je teorie opačná, která tvrdí, že v okamžiku smrti to ve skutečnosti nejme my, kdo umírá. Umírá jen naše opotřebované tělo, které se už dál nedá používat, ale my – duše – vlastně zemřít nemůžeme. Naše duše tak nepoužitelné tělo opustí podobně, jako ho opouští každou noc, když se nám zdají prapodivné sny, aby si posléze s novým narozením znovu oblékla tělo nové. A podobně jako si často nepamatujeme, o čem se nám v noci zdálo, zapomínáme i na své předchozí životy. Tedy alespoň většina z nás.
Senzační příběh, na jehož počátku byla strašlivá tragédie, která se proměnila v šokující svědectví o reinkarnaci, se začal odehrávat roku 1946. Tehdy se totiž šťastným manželům Florence a Johnovi Pollockovým, kteří už měli čtyři syny, narodila první dcera, Joanna. Děvčátko dobře prospívalo a k velkému nadšení obou rodičů se jí o pár let později, v roce 1951, narodila ještě sestřička Jacqueline.
Obě dívenky vyrůstaly úplně normálně jako běžná dítka své doby, když se v květnu roku 1957 stala strašlivá tragédie. Rodinný přítel doprovázel dívenky do kostela, když najednou jedno z aut na ulici vyjelo ze silnice a vyřítilo se přímo na ně. Řidička prý nad vozem ztratila kontrolu, protože se předávkovala aspirinem a léky na epilepsii. Po děsivém střetu s vozidlem obě dívky na místě zemřely, rodinný přítel, který je doprovázel, pak opustil tělo v sanitce při převozu do nemocnice. Florence a John byli zdrcení.
Nicméně netrvalo dlouho a Florence znovu otěhotněla. John po celou dobu těhotenství prorokoval, že se jeho manželce narodí dvojčata, ačkoliv všechna vyšetření ukazovala jen na jedno dítě a porodní bába prý ve Florencině břiše slyšela bít jen jediné srdce. 4. října 1958 se Pollockovým doopravdy narodila dvojčátka – dívenky Gillian a Jennifer.
Dívenky vyrůstaly jako obyčejné děti a rodiče se před nimi údajně ani slůvkem nezmínili o jejich dvou sestrách, které zahynuly při tragické nehodě. Jenže jak dívenky rostly, začali si rodiče všímat různých zvláštních věcí.
První podezřelou „stopou“, nad kterou se Florence a John pozastavili, bylo mateřské znaménko o velikosti a tvaru otisku palce, které mělo jedno z dvojčat, Gillian, a které bylo úplně stejné, jako měla zesnulá Joanna. Obě ho také měly na stejném místě těla – na boku.
Navíc druhé z dvojčat, Jennifer, měla na čele také znaménko, které tvarem i velikostí podezřele připomínalo jizvu, jež měla na čele zesnulá Jacquelin. Šokovaní rodiče dokonce byli svědky jedné situace, kdy Gillian ukazovala své sestře na čelo a vyprávěla jí, že to znaménko má místo jizvy, kterou si udělala, když kdysi upadla na košík. Na tom by nebylo nic divného – jenže k onomu incidentu nedošlo v životech dvojčat Gillian a Jennifer, ale zesnulých Joanny a Jacqueline!
Další svědectví mluví o tom, že rodina se krátce po oné tragické nehodě přestěhovala do jiného města. Když se ale po narození dvojčat přesunuli zpět do svého původního domova, dívky, které zde nikdy předtím nebyly, si překvapivě vybavovaly a podrobně popisovaly detaily z okolní krajiny, věděly, kde je škola (kam podle svých vlastních slov „kdysi chodily“) a dokonce poznávaly tváře některých lidí, které v tomto životě nikdy nepotkaly – ale jejich zesnulé sestry ano.
Když navíc Florence jednoho dne přinesla z půdy staré hračky zesnulých dívek, které byly do té doby pečlivě schované, aby truchlící rodiče znovu netraumatizovaly, dvojčata si je bez váhání rozebrala – Gillian si bez rozmýšlení vybrala oblíbené hračky mrtvé Joanny a Jennifer zase neomylně sáhla po hračkách po Jacquelin, ačkoliv ani jedna z dívek nemohla tušit, komu která hračka dříve patřila.
Nutno podotknout, že Florence byla velmi silně věřící a také zásadová katolička, takže byla přesvědčená, že i jen uvažovat o možnosti reinkarnace je smrtelným hříchem. Jenže i když se Florence snažila předchozí události nějakým způsobem vysvětlit, došlo pak k jedné situaci, na kterou byla už i její schopnost racionalizace prostě krátká. Třešničkou na dortu této mrazivé záhady byla situace, kterou Florence zahlédla, když si dvojčata hrála. Jennifer prý ležela na zemi s hlavou položenou u Gillian v klíně. Gillian ji hladila po vlasech a přitom řekla: „Teče ti krev z očí. Tam tě trefilo to auto.“
Asi ani nemusíme dodávat, že obě dvojčata také trpěla „nevysvětlitelnou“ fóbií z automobilů. Kdykoliv byly na ulici a blízko nich nečekaně zatroubilo auto, obě dívky se pokaždé daly v panice na útěk a křičely, že to je to auto, které si jede pro ně.
Tento příběh zkoumal známý odborník na reinkarnaci Dr. Ian Stevenson a je jen jedním z mnoha případů, kterým se během své praxe věnoval. Někteří lidé tvrdí, že dvojčata ke svým poznatkům o údajném minulém životě přišla nějakou logicky vysvětlitelnou cestou – například jim je podvědomě sdělili sami rodiče nebo některý z jejich bratrů. Pro jiné lidi je ale v tomto případě jediným logickým vysvětlením oněch událostí reinkarnace – nauka o převtělování a nesmrtelnosti duše.
Zdroj: Mirror
