Tato hřiště představují úplný opak současných hřišť svázaných zákony, normami a metodickými pokyny. Dnešní klasické hřiště působí na první pohled velmi dokonale, ve skutečnosti ale nabízí dětem jen velmi omezené možnosti využití, které předem vymezil dospělý.
Koncept Adventure playgrounds, který v Říčanech testují pod českým názvem Tvořivé hřiště, všechna tato pravidla porušuje.
„Vybavení takových hřišť není standardizované, odpovídá místním zdrojům, a nenajdete tedy dvě stejná. Důležité je, že si na nich děti mohou hrát volně a formovat prostředí podle svých vlastních představ,“ vysvětluje Carolina Sidon, lektorka a metodička Muzea Říčany.
Dětem je na vyhrazené ploše k dispozici pouze materiál a nástroje, se kterými mohou zacházet dle libosti. Typicky se jedná o vyřazené kusy nábytku, staré pneumatiky, stavební materiál v podobě prken či trubek a k tomu nezbytné vrtačky, pilky, kladiva a hřebíky. Hřiště tak na první pohled připomíná skládku nebo dílnu nepořádného kutila.
„Bylo prokázáno, že v takovém prostoru se děti zabaví mnohem lépe a také déle než na unifikovaných moderních hřištích,“ říká Sidon.
A první postřehy z hřiště to potvrzují.
„Již třetí den děti pracují. Domek z palet má druhé patro, vnitřní vybavení ze záclon, kliky, postel se závěsy. Kluci prořezali zadní vstup a dělají třetí místnost, bude to kuchyně. Přivrtávají podlahu, dveře a kuchyňské příslušenství. Pracují v každé volné chvíli, sotva dojídají svačinu už se ptají, jestli se mohou vrátit na stavbu. Jára, kterého kluci nazvali šéfem své skupiny, jinak neposedné dítě, včera snad poprvé šel večer sám od sebe a dobrovolně spát, hlásí maminka,“ píše v deníkovém zápise lektorka Sidon, s tím, že děti pozoruje a v případě potřeby jim pomáhá.
„Skupina holek se tři dny zabývá stavbou „lanového centra“ na kraji lesa. Mají horolezecká lana a chtějí udělat lanovku, po které se dá jezdit. Vymyslely snad už 6 různých variant, jak vytvořit držák, na kterém se můžete zhoupnout,“ pokračuje lektorka.
Děti si herní plochu vybírají jinak
Odložené stavební panely, obří hromada písku nebo štěrku, lákaly děti ke hře vždycky více, než nudné houpačky a prolézačky.
Zvýšený zájem o místa, kde nejsou předem definovaná pravidla potvrdil i průzkum Muzea Říčany. Starší obyvatelé města vzpomínali na bývalou skládku, současná mladá generace naopak mezi oblíbená místa pro trávení volného času zařadila například říčanský brownfield v podobě nedokončené budovy věznice.
„Rodiče nostalgicky vzpomínají na své dětství, kdy sami chodili na smetiště a skládky a celé dny stavěli a hráli si. Fotí si děti, jak stojí u svěráku a usilovně řezají. Čeká nás čtvrtý den, druhý domek z palet asi získá podlahu, a nebo se postaví něco úplně jiného a jinak. Uvidím, nechávám to na dětech,“ popisuje lektorka Sidon aktuální stav na hřišti.
Navzdory svému chaotickému pojetí jsou Adventure playgrounds překvapivě bezpečná. V neustále proměnlivém prostředí plném nesourodého materiálu si děti více uvědomují rizika a jsou opatrnější. Zkušenosti ze světa potvrzují, že jistá míra riskování je důležitým prvkem pro prevenci zranění a děti se na Adventure playgrounds učí poznávat a vyhodnocovat rizika.
V případě, že se Tvořivé hřiště osvědčí a bude o něj zájem, mohlo by v Říčanech vzniknout natrvalo. Obyvatelé města by o něm v budoucnu rozhodli v rámci participativního rozpočtování. Zařadilo by se tak mezi zhruba tisícovku takových hřišť, která jsou rozšířena zejména v Dánsku, Velké Británii, USA, Kanadě nebo Japonsku.
