Poznali jste film? Ano, jmenuje se, Přežil jsem svou smrt, a tím sedřeným vězněm je herec František Peterka. Tehdy, v roce 1960 byl na vrcholu fyzických sil a zřejmě proto byl vybrán do této role. Jeho postava byla nepřehlédnutelná. Sportovec, který toužil stát se vzpěračem a kterému se jeho přání nikdy nevyplnilo.
Narodil se v roce 1922. Ano, ten známý Krakonoš by se již velmi brzy dožil neuvěřitelné stovky let. Vystudoval obchodní akademii a potom herectví na Pražské konzervatoři. Po válce pracoval krátký čas jako úředník v pojišťovně a stále se nevzdával svého snu velkého sportovce.
První divadelní angažmá získal ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde prožil delší dobu. Dalším působištěm se stalo divadlo F. X. Šaldy v Liberci. Film si jeho komediálního talentu všiml velmi brzy, ovšem v době, která komediím nepřála. Frčely filmy budovatelské, nebo filmy, odsuzující prohnilý kapitalismus. Lidé odcházeli z biografů stejně unavení, jako ze svého zaměstnání. Velká příležitost či Botostroj, nebo Černý prapor.
Tyto hrůzy let padesátých byly nahrazeny uvolněním, a přišly filmy jako Úplně vyřízený chlap nebo Chlap jako hora, které si už troufly kritizovat. Všude scénáristé využívali fyzických dispozic Františka Peterky. Dáma na kolejích, Jáchyme, hoď ho do stroje, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, ve všech ohledech měl Peterka příležitost ukázat, že mohl být tím, oč kdysi usiloval.
V roce 2001, téměř v jeho osmdesáti letech, byl na každodenní vycházce sražen autem. Prodělal třicet čtyři, (ano, čtete dobře) operací. Život je boj. Dokázal to i František Peterka. Deprese a touhu po smrti překonal. Vykřesal se ze zlomeniny stehenního krčku, skolil rakovinu jazyka. I ve svých devadesáti letech ukázal osudu, že je pořád chlap jako hora. Jeho komedie, a hlavně nezapomenutelné Krkonošské pohádky jsou již filmovou klasikou, která rozdává dobrou náladu už další generaci.
František Peterka, skromný, pokorný herec a sympaťák českých filmových komedií, zemřel v libereckém hospici 24. 11. 2016. Smutek není na místě a Peterka by si ho zaručeně nepřál. Dokonce si myslím, že i k této vzpomínce by řekl:
„Nebudem se pouštět do žádnejch, větších akcí.“
