Strhující drama o komplikovaném vztahu mezi matkou a dcerou. Nadčasový příběh dvou žen, které se od sebe fatálně vzdálily. Kdo dokáže víc naslouchat a porozumět té druhé? Matka, anebo dcera? Hru Podzimní sonáta světoznámého spisovatele a režiséra Ingmara Bergmana nastuduje v divadle Mana režisér Ondřej Zajíc.
V jedinečném filmu je ztvárnily Ingrid Bergmanová a Liv Ullmanová.
Postavu matky, která dala přednost umělecké kariéře před vlastními dcerami, na české divadelní scéně ztvární Dana Batulková. V dalších rolích se představí Lucie Štěpánková, Denisa Pfauserová a Milan Kačmařík.
Premiéra Podzimní sonáty je 7. března, reprízy 17. března a 3. a 29. dubna.
„Mám ráda severské autory a Bergman mezi ně patří. Jeho díla jsou vždy hluboké a nemilosrdné sondy do lidské duše,“ říká herečka Dana Batulková.
V podzimní sonátě hraje matku Charlottu, slavnou klavíristku, která kvůli kariéře, ale také kvůli neochotě snášet komplikace, ztratila kontakt se svými dcerami.
První z nich, Evu, ztvárňuje Lucie Štěpánková.
Její postava je frustrovanou ženou, která se nemůže vyrovnat své impozantní matce, slavné umělkyni a rozené primadoně.
Role mladší, postižené dcery se ujala Denisa Pfauserová.
Charlotte už nikdy nemůže dohnat to co zanedbala ve výchově obou dcer. Vždycky dávala přednost svému umění. Nechtěla jim sice ublížit, ale její sobectví a nedostatek empatie vytvořily mezi ní a dcerami pomyslný příkop, který už lze jen těžko překonat.
„Ve hře nacházíme paralelu s dnešním stylem života žen. Spousta z nás řeší, zda upřednostnit kariéru před starostmi o rodinu a děti. A jaká bude jednou naše bilance a co všechno se od svých dětí dozvíme…,“ dodává Dana Batulková.
„Vztah matky a dcery a vůbec rodiče a dítěte je vždycky složitý. Rodiče nechtějí poškodit své děti, ale i ty nejlepší úmysly mohou vést ke komplikovaným koncům. Podzimní sonáta vypovídá o tom, co si často nemáme odvahu ani myslet. Uvědomění, že v tom nejsme sami, může být často očistné a úlevné,“ říká o Bergmanově díle dramaturgyně divadla Mana Věra Mašková.
Podzimní sonáta je podle ní aktuální stále, protože se dotýká nejzákladnějších otázek naší existence.
„Grandiózní zápas o smyslu našeho bytí a naplnění našeho času, který se neúprosně krátí. A přesně tím by se mělo zabývat naše divadlo Mana, jež se nachází v sakrálním prostoru vršovického kostela a které je zároveň ojedinělou pražskou scénou s nezaměnitelnou patinou a šarmem první republiky,“ zdůraznila Věra Mašková.
