Pachatele tří brutálních vražd z počátku 90. let, které se odehrály na území Prahy 4, policisté nikdy nedopadli. Podle kriminalisty, který se na tehdejším pátrání po sexuálním maniakovi podílel, je možné, že se záhy po činech z republiky odstěhoval, ale možná že už je také dávno mrtvý.
Své oběti nejprve znásilnil, poté uškrtil a nakonec okradl. Víc než o obohacení šlo ale v jeho případě spíš o to, že si chtěl ponechat na památku nějakou fetiš. Vraždu tří mladých žen spojoval totožný modus operandi neboli způsob provedení. A také místo – Praha 4.
Markéta
První z trojice mrtvých žen byla devatenáctileté Markéta Čápová, která se několik dnů před Štědrým dnem roku 1990 sešla s přáteli ve vinárně Blatnička a později ještě pokračovali v baru Adria. Pozdě v noci se Čápová vracela nočním autobusem 505 na kolej VŠCHT. Doprovod svého přítele Petra D., se kterým strávila celý večer, naneštěstí odmítla. Ze stejného autobusu tedy vystoupil několik zastávek před ní a ještě jí naposledy zamával. O týden později nalezl její mrtvé tělo v nízkém křoví náhodný chodec v ulici Na Jelenách v Praze 4, nedaleko kolejí, kam měla namířeno. Před tím, než ji pachatel uškrtil její bílou šálou, ji znásilnil.
Šárka
Pouze šestnáctiletá Šárka Hynčicová se o letních prázdninách roku 1991 vydala oslavit narozeniny své kamarádky ze školy do vinárny u Fausta na Karlově náměstí. Zde se k nim později připojila dvojice neznámých mužů. S jedním z nich potom Hynčicová odešla pryč a už se nevrátila. Na základě televizních i rozhlasových výzev se podařilo později oba dva muže vypátrat, ale ukázalo se, že s vraždou nemají nic společného. Ten, který s Hynčicovou odešel, do protokolu vypověděl, že se šli spolu projít k Vltavě, a pak ona odjela už sama noční tramvají do Modřan. Její mrtvé tělo bylo nalezeno o několik dnů později za nízkým křovím nedaleko podolské vodárny. I ona byla nejprve znásilněna a později zardoušena, tentokrát šátkem.
Pavlína
Třetí oběť sexuálního devianta řádícího v Praze 4, šestadvacetiletá Pavlína Horčičková, byla o generaci starší než první dvě dívky. Osudný listopadový večer roku 1991 převážela autobusem své věci z ubytovny na Zeleném pruhu v Praze 4 do nového podnájmu nedaleko Smíchovského nádraží. Cestu absolvovala několikrát, naposledy byla spatřena večer ve 23:35 na zastávce MHD Lihovar. Druhý den ráno krátce před osmou hodinou ji pak našli mrtvou v ulici U Družstva v Praze 4. Opět v nízkém křoví, opět znásilněnou a uškrcenou šátkem. Pátrání po pachateli v jejím případě poněkud komplikoval fakt, že jako členka křesťanské církve „Živá voda“ každý den oslovovala desítky náhodných spoluobčanů k hovorům o Bohu, a proto bylo nemožné zjistit, s kým vším se krátce před smrtí setkala.
Pátrání bez konce
Kriminalisté během vyšetřování sexuálně motivovaných vražd vyslechli 200 podezřelých a 2 tisíce svědků. K vypátrání pachatele využili v té době ještě unikátní metodu analýzy DNA, díky které získali jeho genetický profil pachatele. Ve všech třech případech se shodoval. Jeho DNA profil opakovaně porovnávali s možnými podezřelými v Česku i v zahraničí, ale bezvýsledně. Josef Lottes, pozdější šéf pražské mordparty, který tehdy brutální vraždy tří žen vyšetřoval, si myslí, že pachatelem byl nejspíš cizinec, který se z Čech krátce po vraždách odstěhoval do zahraničí. Také podle něj mohl již zemřít přirozenou smrtí nebo se sám stát obětí vraždy. Jeho názoru nahrává i to, že v okolí míst, kde ke zločinům došlo, byly v té době ubytovány stovky cizinců i amnestovaných vězňů. Ale i kdyby se dnes přece jen podařilo policistům vraha dopátrat, jsou jeho činy již stejně promlčeny.
