Není to náhoda, že se slovní spojení vlčí smečka používá ve smyslu, chystá-li se skupina lidí taktizovat. Například za druhé světové války byla Vlčí smečka označením pro taktiku hromadného útoku nacistických ponorek proti konvoji. Taktika byla extrémně nebezpečná a obávaná, stejně jako útoky opravdových vlků. Každý člen tohoto divokého spolku má svou pozici, která se však může měnit na základě zranění, období páření, ale hlavně při obraně území.
Vůdci smečky jsou alfa pár, tedy vlk a vlčice, kteří se jako jediní mohou pářit. Samice se však nemusí pářit jen s alfou, ale s kýmkoliv ze smečky. Svoji výhodu si udržuje vylučováním silného pachu, který protějšky přitahuje. Pozici alfa páru může ohrozit pouze beta pár, který je v hierarchii hned za ním a dalo by se říci, že jsou zástupci. Ve smečce existuje i takzvaný omega vlk, který musí snášet tvrdé ponižování a násilí všech ostatních vlků. Proč tomu tak je?
Omega vlk je totiž takový obětní beránek. Volí ho zbytek smečky a většinou se jedná o vlka či vlčici, kteří se zdají být nejslabším jedincem. Ten potom žije ve vyhnanství, ale přitom poblíž smečky, to aby si na něm ostatní vlci mohli vybíjet zlost. Ta pramení z nedostatku autority, protože každý vlk by chtěl být alfou. Omega trpí hlady, je sám a zraněný, ale smečka ho nenechá zemřít. Jednou za čas mu donesou jeho sestry či bratři kousek jídla, aby ho třeba druhý den mohli opět bezdůvodně zranit.
Pokud se chcete dozvědět více informací o vlčím chování, doporučujeme navštívit vlčí rezervaci na Šumavě. V Srní na 3 hektary dlouhém oploceném výběhu žije smečka vlků, a když budete mít štěstí, můžete je v tichosti pozorovat. Vlci se tu díky velkému prostoru chovají stejně jako v divočině.
