Hlášky a scénky z filmů Zdeňka Trošky natolik zlidověly, že si na ně člověk vzpomene takřka při jakékoliv životní situaci, a je to jen a jen proto, že ve svých filmech odráží takovou tu obyčejnou a čistou lidskost. Lidskou povahu ukazuje bez složitostí a i zlo, které je obzvláště v pohádkách vždy vyváženo dobrem, nás neděsí.
Jeho opěvovaným a filmově známým rodištěm jsou jihočeské Hoštice u Volyně.
Jak se k filmu dostal?
Dalo by se říct – náhodou. Nejdříve navštěvoval humanitně zaměřené gymnázium ve Strakonicích, kde ho zaujal francouzský jazyk. Začal jej tedy studovat a věnovat se mu naplno. Jeho pokroků a dobré znalosti tohoto jazyka si všiml tamější ředitel gymnázia, který Troškovi nabídl studium ve Francii. A tak se tedy rodák z jihočeské vesnice s názvem Hoštice vydal do světa. Zpět se vrátil o pár let později jako úspěšný maturant.
Jeho rodina si přála, aby se po návratu věnoval pedagogickému studiu či jak říkala jeho babička, aby se stal ctihodným pánem. I přes úctu a lásku ke své mamince a babičce neuposlechl a rozhodl se pro studium režie na FAMU.
Jako čerstvý absolvent režie na FAMU nastoupil Troška do filmového studia Barrandov. Jeho režisérským vzorem byl Václav Krška, který režíroval film Stříbrný vítr, natočený podle románu Fráni Šrámka.
Cesta k vytoužené práci režiséra však nebyla jednoduchá. Musel natočit pět filmů jako asistent a dalších pět jako asistent režiséra. Úkol splnil úspěšně, a mohl se tedy roli režiséra věnovat.
Věděli jste, že…?
- Jeho debutovým filmem byla Bota jménem Melichar. Jeho natočení odmítlo šest zkušených režisérů. To, že tento film obstál, je jasné, neboť patří mezi slavné Troškovy filmy.
- Jeho filmová snažení se tedy mohla pohnout kupředu a nic již nemohlo bránit rozkvětu jeho práce.
- Během své kariéry si vyzkoušel práci v Národním divadle, kde inscenoval Verdiho operu Don Carlos a jako režisér se podílel třeba i na úspěšném muzikálu Hamlet Janka Ledeckého.
- Podařilo se mu divákovi ukázat ve svých filmech a pohádkách filmovou kamerou krásná místa Čech i Moravy, za což sklidil pochvalu nejen u diváků, ale i u filmových kritiků.
Přejeme mu tedy za naši redakci i za vás, naše čtenáře, mnoho šťastných počinů v jeho režisérské práci, protože víme, že ta radost, nápad a vtip, které do svých děl vkládá, je pro radost nám velkým i malým.
