Milena Jesenská byla Lvice, narodila se 10. srpna 1896 do rodiny známého pražského zubního lékaře Jana Jesenského a jeho ženy Mileny, rozené Hejzlarové. „Na rozdíl od otce nevíme o matce Mileny Jesenské téměř nic. Neznáme dokonce ani její podobu,“ uvádí v knize „Milena Jesenská“ (nakladatelství Argo, 2015) autorka Alena Wagnerová. Milena Hejzlarová byla dcerou zemského školního inspektora a známého českého pedagoga Františka Hejzlara.
„Milena Hejzlarová byla svými současníky považována za umělecky nadanou, zvlášť intenzivně se údajně věnovala tehdy oblíbenému vypalování ornamentů a obrázků do dřeva, takzvané vypalované malbě. Zda ale její talent překračoval to, co bylo v oné době u měšťanských dcer běžné – trochu hudby, trocha malování, trocha ručních prací a trocha literatury -, lze jen těžko říci,“ uvádí Wagnerová.
Proměny a zvraty, očekávání a zklamání
O její dceři – Mileně Jesenské – se toho ví mnohem víc, byť jsou stále tendence představovat ji hlavně jako múzu Franze Kafky, a to především díky jeho svazku „Dopisy Mileně“. „Tato notoricky známá epizoda v jejím životě však poněkud zastiňuje skutečnost, že Milena Jesenská byla především odvážná žena, výborná novinářka a nekonvenční osobnost. V jejím pohnutém životním osudu se zrcadlí všechny proměny a zvraty, očekávání a zklamání první poloviny minulého století,“ je uvedeno na přebalu zmíněné knihy.
Dokument pro Jesenskou
Na počest Jesenské byl v produkci České televize natočen unikátní hraný dokumentární film „Kolem Mileny Jesenské“ režisérky Natálie Císařovské, jeho předpremiéra se v den tragického výročí úmrtí hlavní hrdinky uskutečnila v budově Gymnázia Elišky Krásnohorské (Ohradní, Praha 4). Tato škola navazuje na tradici prvního ženského gymnázia Minerva, na kterém Milena Jesenská studovala. Osud Jesenské ve snímku vypráví Jaroslava Vondráčková, osobní přítelkyně a kolegyně, zároveň autorka stejnojmenné vzpomínkové knihy „Kolem Mileny Jesenské“. Role této vypravěčky se zhostila Vanda Hybnerová. Film bude vysílán v úterý 22. května na ČT2 od 20.55 hodin.
Živoucí oheň, něžná, odvážná, chytrá
„Jesenská byla první českou profesionální žurnalistkou a během druhé světové války odbojářkou. Její osobnost má ale více zajímavých aspektů – spojovala ty nejzajímavější lidi a byla vždy přítomná tam, kde tepalo srdce doby. Aktivní, statečná a lidská v extrémní době. Franz Kafka o ní řekl: Ona je živoucí oheň, s jakým jsem se ještě nesetkal, a přitom nanejvíc něžná, odvážná, chytrá,“ uvedla produkce filmu. Osobně se Jesenská znala například s Maxem Brodem, Franzem Werfelem, Karlem Čapkem nebo Ferdinandem Peroutkou.
Film připomíná i to, že Milena Jesenská byla součástí výjimečné atmosféry, kdy se v pražských kavárnách stýkali Češi, Němci, Maďaři a Židé. „Jesenská byla jedním z prvních překladatelů díla Franze Kafky a psala články a fejetony do různých pražských listů. Byla mostem mezi židovstvím a křesťanstvím, mezi češstvím a němectvím,“ dodává produkce filmu. „Jsem samozřejmě Češka, ale především se snažím být slušným člověkem,“ zní jeden z citátů Jesenské. Svého času vedla Peroutkovu Přítomnost, psala do deníku Tribuna, do Národních listů, Lidových novin, magazínu Pestré listy, krátce byla redaktorkou týdeníku Pestrý týden.
Dělítkem na levici byl Sovětský svaz
Milena Jesenská se hlásila k levicovému smýšlení (za první republiky byla krátce i členkou komunistické strany, ze které posléze vystoupila), osobně se poznala třeba s Juliem Fučíkem a kniha Aleny Wagnerová je zajímavá i v tom, že ukazuje na rozdíly v levicovém prostředí. Nesoudí, jen informuje. Ačkoli obě usilovaly o to, aby se lidem žilo líp, především názor na Sovětský svaz dělil Milenu Jesenskou, která na něj hleděla kriticky, a kupříkladu komunistickou novinářku, političku a odbojářku Jožku Jabůrkovou.
Každá pocházela z jiného prostředí, zatímco Jesenská vyrůstala v dobře situované rodině pražského lékaře, Jabůrková jen s matkou v Ostravě a v dětství na ni někteří pokřikovali „Ida-bída“. I to je zřejmě formovalo. Cestu k sobě nenašly ani v Ravensbrücku, kde nakonec obě tragicky zemřely. Jabůrková byla umučena a zemřela 31. července 1942.
Pro duši je pohodlné sedět v kinu…
Milena Jesenská byla také matkou, dceru Honzu Krejcarovou (později básnířka a prozaička Jana Černá) měla s někdejším manželem – architektem Jaromírem Krejcarem, s kterým doma pořádali večírky pro tehdejší levicovou pražskou elitu skládající se z avantgardistů, surrealistů, futuristů, dadaistů i komunistů. Byla jednou z prvních českých feministek.
Po porodu byla Jesenská vážně nemocná, trpěla například silným revmatismem, měla problémy s chůzí. Její dcera prožila život plný těžkostí a zvratů, který skončil autonehodou v nedožitých třiapadesáti. Její život je popsán v knize polské bohemistky Anny Militzové „Ani víru, ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: Příběh Jany Černé“ (nakladatelství Burian a Tichák, 2016).
Závěrem nechme mluvit Milenu Jesenskou (z fejetonu v době, kdy žila ve Vídni a z kterého je citováno v knize Wagnerové):
„Znám lidi, kteří mohou denně býti v kinu. Ne že by nechtěli pracovat nebo že by nevěděli, co dělat. Ale proto, že je to pro duši tak pohodlné sedět v kinu. Vše, co se vidí, je zdánlivě stejné, jako život. A přece, jaký ohromný – a jak pohodlný – rozdíl. Zde se jedná o lásce a nenávisti, o dobru a zlu, o čestnosti a bídáctví. (…) Zde jsou zlé ženy, které kouří, leží v nedbalkách na otomaně, a dobré ženy, které šijí prádlo, čtou knihu, hrají na klavír nebo laskají malé děti s kudrlinkami. Víte s naprostou jistotou, že jsou dobré a že není vůbec možno, aby měly v duši něco zlého, a o zlých víte, že jsou zlé a že zasluhují vašeho opovržení, ne soucitu. (…) Jak je sladké myslit chvíli mozkem těchto lidí na plátně, odpočinout si od problémů svého života…“
