Maria se narodila 4. února 1931 v La Rioja v Argentině a její školní vzdělání skončilo v 5. třídě. Se svým budoucím manželem Perónem se setkala v Panamě, kde pracovala jako tanečnice v nočním klubu. Tam také začala jako své umělecké jméno používat jméno Isabel, které dostala při biřmování podle sv. Isabely Portugalské.
Isabelina krása Peróna přitahovala a Isabel věřila, že by mu mohla poskytnout dámskou společnost, která mu po smrti Evy Perón v roce 1952 chyběla. Spolu se v roce 1960 přestěhovali do Španělska, kde byli přinuceni na nátlak římsko-katolické církve vstoupit do manželství, i přes jejich věkový rozdíl 35 let.
Během Perónova návratu do politiky jej Isabel doprovázela při cestách po jižní Americe a po Španělsku. Na rozdíl od Perónovy druhé manželky Evity byla Isabel stydlivá a nikterak inteligentní, a proto se s ní jako s posilou Perónovy politiky nikdy nepočítalo.
Perón se v roce 1973 stal potřetí prezidentem Argentiny a jmenoval Isabel viceprezidentkou. Perónův zdravotní stav byl již tehdy špatný a CIA ve své zprávě konstatovala, že prezident má sice chvílemi jasnou mysl, ale je senilní. Isabel ho proto musela během jeho funkčního období několikrát zastupovat. 28. června 1974 Juana Peróna postihla série infarktů a 1. července zemřel.
Díky tomu se tak o rok později, po Perónově smrti, stala Isabel automaticky prezidentkou. V úřadu strávila necelé dva roky, než byla svržena pučem a nahrazena generálem Jorgem Videlou. Ironií je, že jej kdysi sama povýšila. Isabel byla internována, resp. odsouzena k domácímu vězení a v roce 1981 jí bylo umožněno emigrovat do Španělska, kde žila v luxusním exilu.
V roce 2007 požádala argentinská strana o její vydání zpět do vlasti, důvodem bylo podezření za spoluvinu na smrti více než 1500 levicových osobností politického života v době, kdy byla u moci. O rok později španělský soud Isabel k trestnímu stíhání odmítl vydat s odůvodněním, že obvinění proti ní nepředstavují trestné činy proti lidskosti a případ je již po dvaceti letech promlčen.
