Plácek před Billou na Florenci. Šedivé, zaplivané místo s temnou energií. Na lavičce posedávají dvě Romky a pozorně sledují cvrkot. Vypadají jako nějaké kapsářky, kterým povinná rouška pomáhá udržovat anonymitu. Před hernou hned vedle Billy se o něčem domlouvají tři postavičky s tvářemi strhanými od drog. Kousek dál postává skupinka pěti bezdomovců s nezbytnými igelitkami. Nejspíš také díky pomoci neziskovek jsou docela dobře a teple oblečení, přesto je jejich oteklé, zarostlé obličeje a špinavé ruce prozrazují. Nejvíc o sobě dává vědět mladá, štíhlá a dobře oblečená dívka. Z krátkého šik kabátku jí vyčuhují dlouhé nohy v silonkách a v kozačkách na vysokém podpatku. Ke svému elegantnímu vzezření se ale chová neadekvátně. Patrně pod vlivem nějakých drog vyskakuje do výšky s rukama nad hlavou, mává jimi, hlasitě se směje a vyzývavě se rozhlíží do všech stran. Kdyby to bylo v nějakém komiksu, nad hlavou by měla nakreslenou bublinu: „Kup si mě!“ A také že ano. Během několika minut k ní přistoupí mladý muž kolem třiceti s taškou na notebook přes rameno. Asi se vrací z práce. Něco si rychle řeknou a odcházejí.
Bezdomovce neřeší
Přesouváme se s fotografem do Kobylis. Můj známý, jinak chlap jako hora, sem chodívá večer své manželce naproti na metro, když se vrací z odpolední směny. „Mám pro strach uděláno, ale nechci, aby tu chodila večer samotná,“ říká pětašedesátiletý Miroslav, který si s sebou večer brává dokonce i plynovou pistoli. „Opravdu bych ji nechtěl použít, jsem skoro celý život vegetarián a násilí se mi příčí, ale jednou už to bylo tak divoké, že jsem ji tomu feťákovi musel ukázat, aby se zklidnil a dal nám pokoj,“ vzpomíná na nepříjemný zážitek z loňského léta. Dnes tam stáli u laviček za trafikou čtyři muži kolem čtyřiceti, evidentně „mimo“, jen těžko říct jestli z alkoholu nebo drog. Vedle stojící dva městští policisté je tiše tolerují, dokud si jeden z nich nezapálí cigaretu přímo pod cedulkou Zákaz kouření. „Ale no tak, prosím vás,“ napomene ho až otcovsky jeden z nich. O shromažďování bezdomovců u metra ale s námi moc mluvit nechce. „To je přece v Praze všude,“ říká nakonec. „Nejsem sociolog, abych vám řekl, proč to tak je, ale z nějakého důvodu je to jejich oblíbené místo. Je tu velký pohyb osobo, to jim asi vyhovuje,“ dodává. On ani jeho kolega, oba mohutní strážníci středního věku, toho říct víc nechtějí, ale bezdomovce v podstatě neřeší, jsou tady podle svých slov dnes kvůli něčemu jinému.
Stížností ubylo
Oproti loňskému létu, kdy s lidmi poflakujícími se a žebrajícími u metra došla občanům Osmičky trpělivost, se ale situace podle mluvčího Prahy 8 Martina Šalka přece jen zlepšila. „Určitě na to měl vliv i apel našeho starosty Ondřeje Grose, díky kterému se zvýšila aktivita strážníků. Ale tento jev patrně nikdy zcela nezmizí, takže nemůžeme čekat zázraky jako šlehnutím kouzelného proutku,“ řekl Našemu REGION Šalek. „Také si myslím, že velkou roli teď hraje počasí. Uvidíme, co nás čeká v létě, ale každopádně stížností občanů výrazně ubylo,“ řekl Šalek.
Problém s bezdomovci v okolí metra na Praze 8 považuje starosta Gros za palčivý již několik let. Když například v roce 2011 magistrát uvažoval o tom, že na Rohanském ostrově postaví nafukovací halu, kde by mohli lidé bez domova přečkat nejhorší mrazy, Praha 8 byla kategoricky proti. Počet lidí, kteří mají problémy s bydlením a kteří se stahují na Palmovku například z nedalekého lesoparku Krejcárek, z pod mostu na Zenklově ulici nebo z Proseckých skal, by se tak podle Osmičky výrazně zvýšil. Lidem v nouzi v Praze 8 slouží například Azylový dům sv. Terezie v Karlíně nebo Azylový dům Kolping pro ženy v Bohnicích.
