Housle jsou jako děti. Záleží na tom, jak se jim věnujeme, jak k nim přistupujeme. Vrzající skřipky, připomínající noční, kočičí koncert. Housle, které nenávidíme, a na které jsme nuceni hrát, zatímco kamarádi prohánějí míč. Jistě, já vím, že dnes najít partu kluků s míčem je dosti vzácné, stejně jako kluka, který musí chodit, jak se říká, do houslí. Na opačném pólu nalezneme hodiny dřiny a potlesk posluchačů v koncertní síni. Ale zde přirovnání nekončí. Pak jsou ještě lidé, kterým jejich dřinu osladila svým polibkem neviditelná múza. Ta nadstavba, která z profesionálního a zručného řemeslníka stvoří génia. Tomu prvnímu tleskají hned. Ten druhý si musí na potlesk pár vteřin počkat, protože posluchači strnuli v úžasu.
Antonio Stradivari žil v italské Cremoně. Přesné datum narození není známo, obyčejně se uvádí rok 1644. Datum úmrtí už známo je, 18. 12. 1737. Sudičky mu dopřáli velmi dlouhý a naplněný život. Vyrobil přibližně jedenáct stovek hudebních nástrojů, z toho byla polovina houslí. Dodnes jsou pojmem.
Vědci je proklepali a prohlédli téměř pod mikroskopem. Existují nejrůznější teorie, které vysvětlují jejich nepřekonatelný zvuk. Malá doba ledová a díky tomu i hustší dřevo. Zvláštní laky, s tajuplnými přísadami, svádějí ke konspiračním teoriím o přidávané lidské krvi. Dodnes se prodávají za ceny, které oplývají nulami a hrají na ně jen ti opravdoví Mistři.
Takovým umělcem, bohem nadaným, byl i Niccolò Paganini. Ital, který se narodil 27. 10. 1782 v Janově. Jeho jméno je synonymem pro genialitu ve hře na housle. Hraje jako Paganini, to se říká po celém světě. Lékaři jsou lehce skeptičtí, co se týče jeho geniality. Ano, tvrdě dřel od dětského věku. Musel, jeho otec ho za nechuť hrát dokonce fyzicky trestal, a odpíral mu jídlo.
A v čem tkví ona skepse? Je to genetické onemocnění, postižení pojivové tkáně, zvané Marfanův syndrom. V tomto případě se stačí omezit jen na fakt, že kromě mnoha jiných důsledků pro lidské zdraví, způsobuje rozvolnění svalstva. Zkrátka a dobře, Paganini dokázal vyhmátnout takové akordy, dostat prsty do takové pozice, které zdravý houslista prostě není schopen nikdy dosáhnout.
Paganini žil jako mnoho umělců své doby. Koncertoval po celé Evropě. Ženy mu padaly k nohám, nejen pro jeho umění, ale i vzhled. To se podepsalo i na jeho zdraví. Tuberkulózu a syfilis už jeho neustálým cestováním unavený organismus nezdolal. Paganini zemřel 27. 5. 1840.
Bylo by nespravedlivé k českému houslistovi Josefu Slavíkovi, kdybychom se o něm v souvislosti s Paganinim kratičce nezmínili. Zemřel velmi mlád, bylo mu 27 let. Setkal se s Paganinim ve Vídni, kde již tehdy slavný virtuos koncertoval. Ve vybrané společnosti, kam si Paganini pozval i mladé houslisty, požádal Slavíka, aby mu ukázal, jak tedy umí hrát. K jeho nesmírnému úžasu dokázal Slavík zopakovat celou hudební skladbu Paganiniho, tak jak ji jeho velký vzor před tím zahrál. Po jediném poslechu. Paganini byl naprosto ohromen a Slavíkovi řekl: „Vy jste ďábel. Celý svět se chvěje, když vy hrajete.“ Tyto osudy nádherně ztvárnil český film Housle a sen z roku 1947.
