Po roce 1948 si jeden z největších sériových vrahů Československa zařídil živnost na těch, kteří utíkali před komunistickým režimem na Západ. Jenže své klienty nakonec neodvedl na hranici, ale ještě předtím je na odlehlém místě zabil a připravil je o všechno, co si na cestu za novým osudem vzali. Trestu se ale nedočkal, protože krátce po zadržení ve vězeňské cele spáchal sebevraždu.
Hubert Pilčík patří k „nejproduktivnějším“ vrahům naší novodobé historie. Ačkoliv byl obviněn z pěti vražd, vyšetřovatelé se domnívali, že jich má na svědomí mnohem víc. Dokonce možná až deset. Nasvědčovalo tomu množství věcí, které nalezli u něj doma, včetně spálených ostatků cizích dokumentů. Pilčík ovšem s vyšetřovateli nespolupracoval, spáchané vraždy popíral a naopak se přiznával k těm, které se nikdy nestaly.
Překombinoval to
Pokud by se Pilčík držel svého modu operandi neboli způsobu vraždění, možná by se na něj nepřišlo nikdy. Kolem odchodu do emigrace totiž na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století panovaly takové tajnosti, že když někdo zmizel beze stopy, často ani jeho nejbližší nevěděli, že měl například v úmyslu odejít do zahraničí, natož pak podrobnosti o tom, kdo a kam ho kdy odvedl. Po Pilčíkovi proto dlouho nezůstávaly žádné stopy ani důkazy. To se ale změnilo, když se mu do spárů dostal Emanuel Balley se svou dcerou Renatou a dvanáctiletou vnučkou Danielou.
Omráčeného Balleye nejprve nechal uhořet zaživa v hájence Lipovka kousek od Plzně, jeho dceru uškrtil a pak zakopal v nedaleké pískovně, kde ji později našly děti, když šly pro písek na drhnutí hrnců, a Danielu unesl a držel ji u sebe v kozím chlívku. Hlavu jí dal do speciálně vyrobené dřevěné bedničky vystlané hadry, které tlumily její zoufalý křik, když ji opakovaně týral a znásilňoval.
Neměl dost!
Pilčíkovi to ale nestačilo. Za velké peníze doručoval Renatině tetě v Plzni fiktivní dopisy z Bavorska o tom, jak se Balleyovým daří, psané Danielinou rukou. Když ale kriminalisté díky neobvyklé zubní protéze odhalili totožnost obou mrtvých, při dalším vyšetřování se obrátili na Renatina přítele, kterému teta dávala číst její dopisy. Ta zpočátku z obavy, že po ní detektivové jdou kvůli emigraci příbuzných, vše popírala.
Když jí ale řekli, že Emanuel i Renata Balleyovi jsou mrtví, prozradila jim, že dopisy jí nosí právě Pilčík, kterého znala pod přezdívkou strýček. A po jeho zatčení vyšetřovatelé přišli i na nešťastnou, podvyživenou Danielu, která naštěstí stále ještě žila.
Zbavila se ho StB?
Pilčík odmítal spolupracovat a hned třetí den po zatčení se oběsil na dvou svázaných kapesnících ve vazební cele slavné plzeňské věznice na Borech. Kolem jeho smrti se vyrojily určité pochybnosti, jelikož je například s podivem, jak je vůbec možné, že u sebe ony kapesníky měl.
Jedna z teorií naznačuje Pilčíkovu spolupráci s tehdejší Státní bezpečností na provokační akci „Kámen“, při které byly po emigraci toužící osoby zavedeny na místo, které bylo už údajně za hranicemi, i když stále v Čechách, kde je na maximum vytěžili příslušníci StB vydávající se za americké agenty.
Této teorii nahrával i fakt, že Pilčík měl povolení vstupovat do pohraničních oblastí, kam byl většinou vstup přísně zakázán. A kapesníky mu pak mohla StB podstrčit, aby se ho zbavila, a nemohlo tak vyjít najevo, že byl jejím spolupracovníkem. Tato teorie se ovšem nikdy nepotvrdila.
Bestie
Na motivy Pilčíkova příběhu vznikl i jeden díl legendárního seriálu Třicet případů majora Zemana s názvem Bestie, celkem šestý, natočený v roce 1975, ve kterém budoucí major Zeman dostává svůj první opravdu velký případ. V roce 2010 pak režisér Jiří Svoboda Pilčíkovo bezohledné vraždění připomněl v televizním filmu Kráska a netvor 1950 s Klárou Issovou a Tomášem Töpferem v hlavních rolích.
Zdroj: Wikipedia, kriminalistika.eu, Český rozhlas
