Právě jsem se vrátila z hradu! Lisabonského hradu svatého Jiří! Jak to souvisí se zdravím? Inu, vypravila jsem se na světovou konferenci praktických lékařů WONCA, která se letos konala v portugalském hlavním městě.
Což o tom, člověk v průběhu roku navštíví v Česku mnoho konferencí, sympozií a kongresů. Ale jejich rozsah, náplň a náboj se podstatně liší od takové akce, jakou je WONCA. Rozsah je samozřejmý – na světové konferenci se v Lisabonu setkalo přes 4200 praktických a rodinných lékařů ze 117 zemí!
Světová
Co mě vždy nadchne nejvíce, je ta atmosféra. Zatímco v českých luzích a hájích se sdělení během kongresů točí kolem nejnovějších studií, diagnostiky a léčby nemocí, během WONCY zaznívají z pódia myšlenky vzletné, vizionářské, inspirující, za které by se nemuseli stydět nejlepší motivační řečníci světa. Zdůrazňování důležité role praktického lékaře a jeho vlivu na pacienta, jeho rodinu, komunitu, potažmo celý svět, bylo klíčovým tématem.
Středobod – člověk
Kdo je ve středu zdravotního systému? Čí blaho bychom měli mít neustále na mysli? Ano, pacient, člověk! „Medicína zaměřená na člověka“ je heslo, které možná zní samozřejmě, ale ruku na srdce – cítíte v roli pacienta vždy, že tu jsou zdravotníci proto, aby vás empaticky vyslechli a pomohli? Neztrácí se nám někde v celém tom našem vědeckém zdravotním systému ČLOVĚK? Pokud se ztrácí, je potřeba naši pozornost opět zaměřit tímto směrem – k lidskosti, která jediná je dlouhodobě udržitelná a efektivní.
Medicína jako umění
Další krásná myšlenka – medicína není pouze sterilní a exaktní věda, je to umění v celé své složitosti a kráse. Život je krátký, ale umění trvá. Asi cítíte, jak jsem z takového vzletného, skrz naskrz lidského a vizionářského přístupu nadšená! Účast na takové akci je pro mě balzámem na duši a tou nejlepší prevencí vyhoření.
Lékař jako vzor
Rezonuji s myšlenkou, že lékaři – o to více praktičtí nebo rodinní lékaři, znající pacienta a celou jeho rodinu dlouhou dobu – mohou být těmi tolik chybějícími pozitivními vzory pro celou společnost. Samozřejmě, že i mezi lékaři nejdete blbce a psychopaty, ale zrovna v případě lékařů v první linii si troufnu tvrdit, že jich je pomálu. Lékař by měl být člověk nejen chytrý, ale i moudrý. Nejen studovaný, ale i chápající. A hlavně až do morku kostí lidský. Věřím, že jako lékaři můžeme ve společnosti vzedmout vlnu péče, naděje, a solidarity.
Víra v lepší zítřky
Svět není růžový. Bylo hůř a bylo líp a tak to bude vždy. Nahoru dolů, propady a vzestupy. Ale když se budou lidé spojovat a vytvářet „koalice lidskosti“, pak můžeme jako společnost prosperovat, pak se bude zvyšovat míra našeho štěstí i zdraví. Jsem hrdá, že sloužím ve stavu lékařském, a setkání s úžasnými obdivuhodnými kolegy z celého světa mi vlilo do žil nové odhodlání a také obrovskou naději, že jsme schopni ze světa udělat krásné místo k životu.
