V bývalém východním Německu dopadly volby skvěle pro AfD i pro Spojenectví Sahry Wagenknechtové. Přestože oba subjekty nesou nálepku extremistů.
Jedním z hesel, na které voliči slyšeli, bylo i volání po mírovém jednání s Ruskem. Zvlášť poté, co němečtí vyšetřovatelé oznámili, že za výbuchem plynovodu Nord Stream stojí šest Ukrajinců s jachtou a že jejich plán původně schválil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Vládní koalice naopak propadla. Také proto, že lidé, kteří už jí měli dost, přestali remcat u piva a vydali se konečně k urnám. Můžete jim říkat dezinformátoři, antivaxeři, konspirátoři, dezoláti, proruští švábi nebo flastenci, to je jedno. Jisté však je, že skupina občanů s „druhořadými a méněcennými názory“ pomalu ale jistě bobtná.
Ocitají se v ní nejen primitivní xenofobové, ale i intelektuálové, jejichž pochybnosti o vládním a mainstreamem nastoleném statu quo patří k jejich povinnosti. A také ti, kdo právem kritizují vládní nečinnost během energetické krize, na které si ještě víc nakapsovalo pár miliardářů, kterým to zaplatil zbytek republiky, lhostejnost k bytové krizi, kdy „obyčejný člověk“ nemá tváří v tvář investičním žralokům šanci přijít k vlastnímu bydlení, nebo to, co se tady dělo za covidu, kdy se do kanálu vyhodily miliardy za nesmyslná opatření, tisíce živnostníků přišlo na buben a nešťastné děti se z toho dodnes nemůžou vzpamatovat, ale vláda na jejich psychiatry prý peníze nemá.
Ne všichni, kdo na tato selhání ze strany systému poukazují, jsou ztroskotanci a samozvanci, jak jim za minulého režimu říkali komančové. Ani svině a zombíci, jak jim teď, ústy svého vládního bojovníka proti dezinformacím Foltýna, říká režim dnešní. A může se stát, že právě o nich v nadcházejících volbách ještě uslyšíme. Podobně jako v Německu.
Zdroj: autorský text
