Na konci jara 1942 nabraly události rychlý spád. Nenáviděné gestapo získalo v polovině května tučný úlovek – Julia Fučíka a jeho druhy. Někteří nevydrželi mučení, a tak brzy následovalo další zatýkání významných odbojářů z řad české kultury.
„Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp. Šel jsem do hor nad Innsbruck zapálit selské stavení. Přál jsem si, aby se rozsvítilo veliké světlo a zahnalo mlhu. Když jsem vyváděl krávy a hřebce z chlíva, aby neuhořeli, dorazila rakouská policie. Dali mi želízka a vedli mě do údolí. Nadával jsem jim, strhl jsem si boty a šel jsem sněhem bos jako Kristus, kterého vedou na kříž…“ Přesně takto popsal Ota Pavel okamžik, kdy v jeho duši zavládlo šílenství. Bylo mu 35 let.
Minulý týden uplynulo 130 let od narození jedné z největších osobností české historie – spisovatele Karla Čapka. Mladší bratr Josefa neproslul jen jako mimořádný literát a publicista, ale rovněž jako dramatik, vynikající amatérský fotograf či přední sběratel etnické hudby. Pojďme si připomenout Čapkovu nezapomenutelnou osobnost jeho hluboce lidskými výroky.
Těžký život ježka
Na úpatí Sněžky
potkal jsem tři ježky,
všichni tři šli pěšky,
život je holt těžký.