• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • T. R. Field byl pseudonym Bohdana Vojtěcha Šumavanského, rodným jménem Rosenfelda. Bohémský básník měl rád mystifikace

    5.8.2019
    Další fotky

    Těžký život ježka
    Na úpatí Sněžky
    potkal jsem tři ježky,
    všichni tři šli pěšky,
    život je holt těžký.

    Přestože za svého života nebyl Field umělecky příliš úspěšný, stal se výraznou osobností pražských vináren, jeho nápady se předávaly ústně a byly dále rozvíjeny. Na jeho dílo navázal mj. Ervín Hrych se svou Krhútskou kronikou.

    Otcem byl pražský německý venerolog Karel Damián Rosenfeld. Po sňatku s Voršilou z Koutu na Šumavě se rodina přestěhovala do Prahy, kde si otevřel ordinaci a lékárnu v Ostrovní ulici. A zde, v domě čp. 146/16, se narodil 23. dubna 1891 jako deváté dítě a pohrobek Theodor Vojtěch. Jeho matce prý dalo dost práce nechat pokřtěné dítě připsat zemřelému otci, o jeho skutečném otci tehdy kolovaly různé zvěsti. Matka byla pohledná a oduševnělá a mezi její ctitele patřil například hrabě Jiří Stadion nebo profesor Thomayer.

    Básník studoval na pražském gymnáziu, později absolvoval s vyznamenáním obchodní akademii. Po smrti matky byl dva roky v Anglii. Jeho vynikající znalost angličtiny a dalších jazyků i jeho široké filologické zájmy se zdály být dobrou kvalifikací. On byl ale zemědělským dělníkem v Radíči, v roce 1915 si pronajal vinárnu Taverna někde na rozhraní Malé Strany a Smíchova (spíš než majitelem byl ale v Taverně hostem a vinárna zkrachovala), pak pracoval jako příležitostný dělník v přístavu a na nádraží.

    Babinský, legendární zbojník, který bohatým bral a chudým by bral taky, kdyby bylo co

    V lednu 1916 se u sv. Gottharda v Bubenči oženil s Vilemínou Křepinskou (1883 – 1947). V srpnu 1916 narukoval do Komárna, už příští rok byl ale ze zdravotních důvodů opět v Praze a pracoval jako kancelářský pomocník na c. k. místodržitelství, později jako učitel angličtiny na jazykové škole Polyglotta na Národní třídě. V několika letech vystřídal řadu zaměstnání, například v mezinárodní společnosti námořní dopravy Cunard Line, také byl korektorem Státní tiskárny. Občas se živil i překlady, jež se staly jeho nejtrvalejším, i když pouze příležitostným příjmem.

    Filozof
    Vždy velký byl jsem filozof / a kříž svůj nesl beze slov. / Snad mnohý ani nevěří, / že snídám oběd k večeři.

    Po návratu z Anglie v roce 1914 nalezl Field přátele především mezi pražskou bohémou. Pravděpodobně byl i návštěvníkem proslulého Montmartru, kam chodíval i Jaroslav Hašek, Emil Artur Longen, Egon Erwin Kisch, také Kafka s Brodem. Longen byl Fieldovým blízkým přítelem, přátelil se také s Františkem Tichým, vytvořili spolu několik kreslených vtipů pro časopis Trn.
    Na T. R. Fielda vzpomíná Vladimír Neff v knize Večery u krbu: „Field oslňoval duchaplností, chrlil ze sebe improvizované aforismy, slovní hříčky a udivující fantasmata, ale vydržel to jen patnáct, dvacet minut. Potom zmlkl a jaksi i fyzicky zvadl, zkrabatěl. Povisla mu ramena, zbortila se tvář. Opřel se o okno a zádumčivě hleděl na ztichlé Malostranské náměstí a ani nevnímal, že lidé, kteří ho až dosud obklopovali, rozpačitě odcházejí. Za půl hodiny načerpal energii a zahájil nový, opět čtvrthodinový ohňostroj vtipu…“

    Obdivoval Francii, ta ho zavřela do lágru. Jedna z kapitol života českého sochaře Otty Gutfreunda

    Pro jeho dráhu spisovatele bylo významné setkání se Zdenou Ančíkem a Karlem Konrádem, redaktory satirického časopisu Trn, v roce 1929. Nabídli mu spolupráci a Šumavanský získal v časopise vlastní rubriku Literární zádrhel.
    V roce 1930 vydal soukromým nákladem za pomoci přátel svou první sbírku Kosočtverce na ohradách. O tři roky pak vyšla sbírka Kruhy pod očima a v roce 1937 třetí svazek básní, Lomikel na dlásnech.

    Čas protektorátu prožil Šumavanský kuriózním způsobem. Využil svého židovského dědečka, rabína v Hlohovci na Slovensku, svého křesťanského otce a svoji domovskou příslušnost do Hlohovce, získal občanství Slovenského štátu a žil v Praze jako cizinec se slovenským pasem – zůstává záhadou, jak se mu to podařilo.

    V poválečných letech chystal Field vydání další knihy veršů, z plánů však sešlo vinou básníkovy liknavosti při sestavování sbírky a neochotě přestat svou tvorbu proměňovat a zůstat u jedné definitivní podoby práce. Nevydal nic, vlastně dvě básně. Fieldova satira nevyhovovala požadavkům doby a Field, přestože byl členem Svazu spisovatelů a zasílal každoročně spisovatelské organizaci i nakladatelství své nové verše, u vydavatelů neměl úspěch.

    Josef Ehm fotografoval akty, portréty, památky a hlavně Prahu. Spojuje je perfektní řemeslo

    V padesátých letech se prohloubil Fieldův sklon k alkoholismu, který ho spolu s počínajícím duševním onemocněním přivedl na léčení v bohnické psychiatrické léčebně.

    Věř, že z blázna proroka – udělají do roka
    Zavřeli mě do blázince, /
    čekám tady na našince / kteří po životní práci / potřebují rekreaci. // Máš tu slunce a vzduch taky, / za oknem pět slyšíš ptáky. / Co bys ty chtěl ještě víc?! / Vždyť vše spěje do Bohnic!

    Svaz mu slíbil, že umožnění vydání jeho satir, vtipů a humoru, ale slib opět nesplnil. Tehdejší činitelé viděli ve Fieldovi přinejmenším podivína, vždyť v roce 1954 se dostavil na Svaz spisovatelů s kategorickým požadavkem, že si nepřeje být jmenován národním umělcem.

    Trocha letního osvěžení! Zapomeňte na vedro s vtipy ze SORRY!

    V 60. letech vydal pár básní v Plameni a Divokém víně, nakladatelství Československý spisovatel plánovalo vydání výboru z jeho díla, sehnat všechny Fieldovy rukopisy se ale ukázalo jako velký problém a z vydání sešlo.
    Field zemřel k ránu 4. srpna 1969 v Praze ve svém bytě v Římské ulici v domě č. 3 (dům na rohu s Rubešovou nahradila moderní Rezidence u Muzea). Pochován je na Vinohradském hřbitově.

    V 90. letech se zájem o Fieldovy texty obnovil a byly vydávány v různých výborech. Jeho dílem se zabýval především literární historik a spisovatel Petr Kovařík (*1946 v Praze), sestavitel nejrozsáhlejšího souboru prací z básníkovy pozůstalosti, knihy Kosočtverce na ohradách (a mimo jiné autor knih Procházky po pražských hřbitovech a Vranská).

    Na konec zůstává otázka – proč Field nedosáhl slávy jako třeba Hašek?
    Pokusil se na ní odpovědět Pavel Houser: „Zřejmě hlavně kvůli politické nepřijatelnosti pro minulý režim, neboť Field si ve svých básních mj. dělal legraci z dialektického materialismu a z kolaborujících spisovatelů, kteří namísto pivního tažení pražskými putykami vysedávali na zámku v Dobříši.“

    Nápis na půllitr
    Nemluv mnoho jako trdlo! / Nikdo z tebe nezmoudří, / tobě pak jen vyschne hrdlo.

    FOTO: Rosenfeld – Šumavanský – Field

    Rosenfeld – Šumavanský – Field - 1 DSC09931Rosenfeld – Šumavanský – Field - 2 DSC09925Rosenfeld – Šumavanský – Field - 3 DSC09924Rosenfeld – Šumavanský – Field - 4 DSC09926+Rosenfeld – Šumavanský – Field - 5 DSC09927
    Další fotky
    Rosenfeld – Šumavanský – Field - 6 DSC09929Rosenfeld – Šumavanský – Field - 7 DSC09934Rosenfeld – Šumavanský – Field - 8 ostrovní 146-16 pamdesvpRosenfeld – Šumavanský – Field - DSC09892Rosenfeld – Šumavanský – Field - 9 sph++Rosenfeld – Šumavanský – Field - 99 sphRosenfeld – Šumavanský – Field - 0 sph+

    Zdroj: Wikipedie; Petr Kovařík, doslov ke knize Lomikel a jiné zádrhele, 1998; Pavel Houser, PIVO-PIVO, 2004; Ondřej Neff: Večery na slamníku



    Nepřehlédněte