Ale pojďme na opačný konec Babinského života, přišel na svět 20. srpna 1796 v Pokraticích, dnes součásti Litoměřic.
Před rokem 1830 zorganizoval malou loupežnickou bandu, se kterou přepadal pocestné.
Územím Babinského byl kraj pod Bezdězem, okolí České Lípy, Doks, Litoměřic.
V těch létech, kdy jméno Babinského naplňovalo strachem chodce na cestách tamními lesy, putoval touto krajinou pražský student Karel Hynek Mácha…
24. března 1830 v Mikulášovicích u Šluknova přepadl se čtyřmi svými kumpány dům mlynáře Antonína Heineho a okradl ho o 500 pruských tolarů. Krátce poté zemřel Heine na mrtvici.
1. května 1830 v Lysé nad Labem přepadl se sedmi svými kumpány dům Jana Paula a Františky Paulini.
15. ledna 1831 v Brozanech se vloupal se čtyřmi svými kumpány do domu převozníka Jana Krejzy.
9. října 1831 měl spáchat loupežnou vraždu na rychtáři Stránském a jeho manželce Veronice.
Měl zabít parťáka Václava Domina, vyloupit mlýn u Brna, 31. května 1831 přepadnout Annu Kronskou…
Spolupachatelkou některých zločinů mu byla Apoléna Hoffmannová.
Když se Babinský s Hoffmannovou stavěli 19. ledna 1832 v Kuřivodech, dozvěděl se o tom rychtář Franke a spolu s obecním policajtem (nebo dvěma) šli statečně na loupežníka. Babinský se jim prokázal falešným pasem, ale když je oba chtěli odvést, bodl Babinský rychtáře vidličkou a Hoffmannová jej kousla.
Není jasné, jak tenhle příběh dopadl, zda Babinský utekl, nebo byl zadržen a utekl z šatlavy, každopádně řečeno dnešní terminologií v trestné činnosti pokračoval.
5. srpna 1833 v lese u Horní Kamenice se dopustil nejhoršího ze svých zločinů – vraždy. Osmi bodnými ranami nožem usmrtil a poté okradl pláteníka Jana Blumberga.
Po vraždě se Babinský ztratil do Polska, snad do Lodže, kde si koupil za hotové peníze hostinec. (Před soudem Babinský prohlašoval, že si peníze vydělal pašováním, ale nemohl to nijak dokázat.)
Nevíme, jak a kdy došlo k prozrazení Babinského, víme, že byl před procesem dva roky držen v železech. K soudu došlo v prosinci 1840, na lavici obžalovaných usedla i Babinského družka (možná i žena) Apoléna.
Prokurátor vypracoval žalobu, podle níž to vypadalo s loupežníkem náramně bledě, hrozil mu trest smrti.
Ale Babinský se hájil.
Vraždu na bývalém společníku Dominovi mu nemohli prokázat.
Nebyl také odsouzen za zabití rychtáře Stránského a jeho ženy.
Nebyl usvědčen z oloupení Anny Kronské, protože bandité měli při tomto činu zakryté obličeje šátky.
Loupež v Brně se ukázala výmyslem trestance Procházky, jak před soudem svědčil vězeň Rudolf, který také řekl, že jakousi „vraždu na saských hranicích“ na něj hodili neprávem.
Ale přepadení mlýna Antonína Heina bylo dílem Babinského. Tehdy vniklo do Heinova bytu 5 mužů, přivázali mlynáře k posteli, sebrali skříňku s penězi a kráčejíce pozpátku ke dveřím s namířenými pistolemi, vyšli ze světnice. Jeden lupič zůstal ještě potom na stráži nedaleko vchodu a když služka vyšla z jiné místnosti, udeřil ji klackem. Služebná vykřikla, loupežník zmizel a když přiběhli lidé, našli mlynáře v posledním taženi. Podle zjištění lékaře zemřel mlynář na následky leknutí.
Při přepadení domu manželů Pauliniových volala jedna žena o pomoc, ale loupežník ji udeřil do hlavy, až pozbyla vědomí.
Babinský si při loupežích počínal vůbec neurvale a ze spisů přelíčení se nejeví jako šlechetný loupežník.
Ještě bylo Babinskému dokázáno okradení Jana Krejzy a padělání dokladů.
Nejzávažnější byla vražda, spáchaná na Janu Blumbergovi. Soud nakonec vzal za prokázané, že Babinský, i když nebyl přímo usvědčen z vraždy, je mužem, který doprovázel Blumberga na cestě do Kamenice, odkud se Blumberg již nevrátil.
Soud vyřkl ortel, kterým byl loupežník za své zločiny poslán na 20 let do těžkého žaláře, Hoffmannovou odsoudili na 12 roků.
10. června 1841 byl Babinský uvězněn na Špilberku pod číslem 1042.
Svojí pokorou a zbožností (nosil při sobě růženec a při každé příležitosti se modlil) si získal důvěru vedení věznice.
I to mu dopomohlo k získání místa ošetřovatele vězňů.
29. května 1855 bylo vězení na Špilberku zrušeno a Babinský byl na dalších šest let převezen do Kartouz ve Valdicích. Tam působily milosrdné sestry a vzorně se chovající Babinský, který pracoval na zahradě, si získal přízeň představené Marie Eufemie Němcové a tak když trest odpykal, pracoval v ústavu dál jako zahradník – a když řeholnice odešly do Řep, vzaly jej sebou.
Babinský žil pod jménem Adam Müller, ale svoji identitu neskrýval, každou neděli chodil do hostince na Pohořelci i jinam a stal se známou a zábavnou postavičkou, živoucí legendou, o jehož skutcích vycházely různé spisky plné barvitých povídaček. Že bohatým bral a chudým dával, jak sezdával milence, kteří se podle přání lakomých rodičů neměli nikdy dostat, jak přelstil regimenty vojáků — o tom všem se šířily anekdoty, zkazky a písničky. Nebyla to jen loupežnická romantika, proč činnost Babinského vzbuzovala zájem lidu, vždyť bandita poškozoval především boháče (u chudáka nebylo co vzít) a svým nezákonným jednáním působil potíže nenáviděným úřadům.
Babinský přežil svou dobu. Smrt si pro něho přišla 1. srpna 1879, v době, kdy loupežníci už nehledali svou kořist ve mlýnech, uprostřed lesů, ale v bankách. Jeho loupežnické příběhy se staly námětem k dobrodružným povídkám, tklivým písním, v nichž dozníval romantismus.
V moderní době stojí za pozornost album věnované Babinskému – od Michala Tučného, Zdeňka Rytíře a skupiny Tučňáci: Jak to doopravdy bylo s Babinským (1986 vyšlo jako LP).
Babinský se stal pochopitelně také motivem seriálu Slavné historky zbojnické – tady ho hrál sympaťák Radoslav Brzobohatý.
Wikipedie; Jiří Mareš, Rudé právo, 16. 11. 1947; Tip na výlet – Řepy, Lysolajský zpravodaj 2013
