• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • 11.6.2019
    Zprávy

    Napsal hudbu Chlupatého kaktusu a krom toho dělal tisíc dalších věcí. Emil František Burian

    „Život je proto krásný, že se ho ustavičně snažíme po svém přetvořit a v boji o svou představu života stárneme s blahým pocitem vykonaného díla, přestože víme, že jsme vlastně neučinili nic jiného, než že jsme svým dědicům zanechali takovou nedokonalost, již oni musí přetvořit po svém, aby jejich děti měly co dělat s opravováním toho, co rodiče učinili nedokonale, a tak dále a stále výše bez ustání.“ E. F. Burian

    15.4.2019
    Zprávy

    Vy jste se zase kochal, pane doktore! Herec Rudolf Hrušínský už patnáct let není mezi námi

    Rudolf Hrušínský starší je potomkem významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Narodil se 17. října 1920 v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky. Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské – Červíčkové. V její společnosti hráli i oba Rudolfovi rodiče Rudolf Hrušínský nejstarší (1897 – 1956) a Hermína Červíčková – Budínská (1901 – 1989). Studoval na gymnáziu, ale pro časté absence kvůli divadelní činnosti byl vyloučen. Na konzervatoř ho nevzali, uvažoval o různých povoláních (například právník), ale nakonec se stal hercem.

    27.3.2019
    Lifestyle

    Jeho Slunečnice se otáčí každým dnem za sluncem. I když tu skladatel Nováček už 40 let není

    Od dětství se učil hrát na housle, později i na klavír. Jako třináctiletý založil s přáteli svou první kapelu, už jako gymnazista hrával v kině, později doprovázel v tanečních kurzech a seznámil se tak s dobovou taneční hudbou. Od osmnácti pak působil jako pianista i akordeonista v různých studiových souborech a kavárenských kapelách. Navštěvoval Alhambru, kde působila černošská kapela a v jejich stylu pak hrál v kavárnách.

    11.2.2019
    Praha

    Dvojka to byla! A pak se mohl pan Trégl vrátit do Kojčic u Pejřimova

    „Do historie české filmové veselohry se svým hereckým dílem vepsal kapitolou věru dominující. Ale já ho poznal taky jako kamaráda, skromného, prostého, upřímného člověka bez jakékoliv záludnosti. Neznám nikoho, komu by v životě ublížil a taky neznám nikoho, kdo by ho neměl rád.“
    František Filipovský