Radnice Prahy 1 odsouhlasila podání žádosti o příspěvek z dotačního titulu Ministerstva kultury. Jde o Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Žádosti se týkají tří objektů, které jsou ve správě Prahy 1, a jednoho objektu ve vlastnictví Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě.
Nejvýznamnějšími a také nejproduktivnějšími našimi sochaři ve druhé třetině 19. století, v období pozdního neoklasicismu a romantického historismu, byli v Praze a v podstatě i v Čechách bratři Josef a Emanuel Maxové.
Podle legendy si dal Radecký v 18 letech jako čerstvý kadet kyrysnického pluku věštit od staré cikánky z ruky. Ta mu údajně předpověděla skvělou vojenskou kariéru, ale také to, že sejde z tohoto světa jinou než vojenskou smrtí. Její předpověď se splnila. Radecký z Radče se stal vojevůdcem, ale nezemřel na válečném poli. Uklouzl na navoskované podlaze své rezidence v Miláně. Pádem si zlomil krček stehenní kosti a zemřel, jednadevadesátiletý.
Malostranský hřbitov se skutečně nachází v Praze na Smíchově, u hranice s Košíři. Původně byl založený při epidemii v roce 1680 a sloužil pro umrlé na mor z Malé Strany. Při hřbitovu byl i morový špitál s kaplí Narození Panny Marie.
Jako morový sloužil i při dalších epidemiích v letech 1713-14 a1771-72.
Jako hřbitov pro Malou Stranu, Hradčany a Smíchov sloužil v od zákazu pohřbívání uvnitř města Josefem II. v roce 1787 do roku 1884, kdy rozrůstající se zástavba dosáhla až ke hřbitovu.
V roce 1703 – v té době byl hřbitov také obehnán zdí – tu byla postavena kaple sv. Rocha. V roce 1715 zanikla špitální mariánská kaple a na jejím místě byla vyzdvižena kaple Nejsvětější Trojice, v roce 1724 přestavěná Kiliánem Dientzenhoferem. Kaple pak byla ještě jednou přestavena v duchu empíru, kostel byl dokončen v roce 1837.
V roce 1855 utrpěl kostel i hřbitov při povodních, voda tu byla přes metr vysoko. O sedm let později byl hřbitov rozšířen.