Proč je Malostranský hřbitov na Smíchově? Leží tu stavitelé Dientzenhoferové i pradědeček Václava Havla – jenom se neví, kde přesně

Malostranský hřbitov se skutečně nachází v Praze na Smíchově, u hranice s Košíři. Původně byl založený při epidemii v roce 1680 a sloužil pro umrlé na mor z Malé Strany. Při hřbitovu byl i morový špitál s kaplí Narození Panny Marie.
Jako morový sloužil i při dalších epidemiích v letech 1713-14 a1771-72.
Jako hřbitov pro Malou Stranu, Hradčany a Smíchov sloužil v od zákazu pohřbívání uvnitř města Josefem II. v roce 1787 do roku 1884, kdy rozrůstající se zástavba dosáhla až ke hřbitovu.
V roce 1703 – v té době byl hřbitov také obehnán zdí – tu byla postavena kaple sv. Rocha. V roce 1715 zanikla špitální mariánská kaple a na jejím místě byla vyzdvižena kaple Nejsvětější Trojice, v roce 1724 přestavěná Kiliánem Dientzenhoferem. Kaple pak byla ještě jednou přestavena v duchu empíru, kostel byl dokončen v roce 1837.
V roce 1855 utrpěl kostel i hřbitov při povodních, voda tu byla přes metr vysoko. O sedm let později byl hřbitov rozšířen.

Malostranský hřbitov údajně inspiroval Jana Nerudu při psaní sbírky básní Hřbitovní kvítí.
V roce 1884 byl uzavřen a jeho funkci převzal hřbitov na Malvazinkách.
V roce 1921 byla posunuta a pak i zbořena severní zeď hřbitova. V roce 1953 byla stržena kaple sv. Rocha. Hroby ze severní části byly exhumovány.

V letech 2015–2016 byl kvůli ochraně před vandaly hřbitov uzavřen a proběhlo zajištění cenných náhrobků a celková rekonstrukce hřbitova. Malostranský hřbitov byl znovu zpřístupněn veřejnosti v červnu 2016.

Slavní i zapomenutí

Nejznámější je náhrobek klečícího biskupa Leopolda Thun-Hohensteina (1748 v Děčíně – 1826). Litinový náhrobek vytvořil Václav Prachner – později se stal inspirací pro Myslbekův náhrobek arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga v katedrále svatého Víta.

Populární je i Svatá holčička – legendami opředený náhrobek Anny Degenové (1848 – 1851), „dcery strážmistra a nádenice“, s působivou plastikou dítěte od Josefa Maxe.

Autory náhrobků jsou kromě obou zmíněných sochařů také Josefův bratr Emanuel Max, Josef Malínský nebo dílna potomků Ignáce Platzera.

Některé náhrobky, např. náhrobek Karla Jaromíra Erbena (1811 v Miletíně – 1870), básníka, historika a archiváře, byly přemístěny při záboru části hřbitova kvůli výstavbě komunikace počátkem 50. let na Olšany.
Stejně byl přemístěn i rov prvního zpěváka naší hymny Karla Strakatého (1804 v Blatné – 1968) a malíře Antonína Pucherny (1776, Lesko, Polsko – 1852), oba byli také přesunuti na Olšany. Přestěhován byl i náhrobek (nikoli ostatky) Františka Martina Pelcla (1734 – 1801) a to až do Rychnova nad Kněžnou, rodiště slavného historika a spisovatele.

Pochovaní na Malostranském hřbitově

Václav Michael Pešina, rytíř z Čechorodu (1872 v Novém Hradci Králové – 1859), kanovník od sv.Víta a iniciátor jeho dostavby

Gustav Pfleger – Moravský (1833 v Karasíně v Bystřici nad Pernštejnem – 1875), spisovatel

Adolf Maria Pinkas (1800 v Praze – 1865) politik, jedna z hlavních postav revoluce v roce 1848, otec malíře Soběslava Pinkase

Ignác František Platzer (1717 v Plzni – 1787), sochař (hrob ztracen)

Václav Jan Tomášek (1774 ve Skutči – 1850), hudební skladatel

Václav Julius Havel, (1821 – 1884), staroměstský mlynář a praděd prezidenta Václava Havla; (hrob ztracen)

Frantz A. L. Herget, (1741 v Andělské Hoře – 1800), profesor techniky, podnikatel v cihlářství

Josef rytíř Kress (1817 v Kozolupech – 1881), železniční inženýr a ředitel Buštěhradské dráhy,

Josef Chvála (1826 – 1881), projektant železničních nádraží (Praha-Dejvice, Karlovy Vary),

František Serafin Odkolek (1817 v Roudnici n. L – 1876), mlynář a pekař

Václav Jan Sommerschuh (1825 – 1892), kamnář a výrobce keramiky

Václav Steinitz (1761 – 1845) provozovatel Malostranské kavárny a restaurace ve Stromovce (pozdější Šlechtovy)

Josef Zobel (1746 v Gränu v Tyrolích – 1814), stavitel

Kryštof Dientzenhofer (1655, St. Margarethen u Brannenburgu v Bavorsku –1722), stavitel; (hrob ztracen)

Kilián Ignác Dientzenhofer (1689 v Praze – 1751), stavitel; (hrob ztracen)

František Xaver Dušek (1731 v Chotěborkách u Jaroměře – 1799) klavírní a cembalový virtuos, hudební skladatel

Josefína Dušková (1754 v Praze – 1824), sopranistka, majitelka Bertramky

Josef Vojtěch Hellich (1807 v Cholticích, okr. Pardunice – 1880), malíř

Adolf Kosárek (1830 v Herálci, okr. Havlíčků Brod – 1859), malíř

Antonín Mánes (1784 v Praze – 1843), malíř, otec Josefa Mánesa; (hrob ztracen)

Vincenc Morstadt (1802 v Kolíně – 1875), malíř

Antonín (+1857) a Barbora (1795 – 1869) Nerudovi, rodiče Jana Nerudy; (hrob ztracen)

V literatuře bývá též uváděno, že tu měl hrob František (II.) Rinhghofer (1817 – 1873), starosta Smíchova, politik, majitel vagonky a zakladatel velkopopovického pivovar, ten tu však proti očekávání pohřben nebyl, nýbrž jeho děti; jejich ostatky byly později přeneseny do rodinné hrobky na Zaječí vrch nad Kamenicí.