Nepříliš šťastně řešený přemyslovský nástupnický řád, podle nějž na český knížecí stolec nastupoval vždy ten nejstarší Přemyslovec, vedl během doby k značným komplikacím. Jedním z jeho důsledků byla snaha českých Přemyslovců ovládnout Moravu, zatímco ti moravští toužili po Čechách. Jako právě teď.
Koncem 11. století by se zřejmě v Evropě nenašel významnější konflikt, do kterého by se nezamíchal český kníže Vratislav II., později náš první, i když nedědičný, král. Jak k tomu došlo?
Roku 1110 do země nečekaně vpadlo polské vojsko vedené Boleslavem III. Křivoústým spolu se Soběslavem, synem krále Vratislava I. A začalo další kolo bojů o český knížecí stolec…
Jedna z mála našich dějinných událostí, kterou žactvo obvykle nemá problém si zapamatovat. Bývá vykládána jako zásadní krok vedoucí ke vzniku jednotného českého knížectví pod vládou jednoho rodu. Tím rodem se stali Přemyslovci, ale jen proto, že byli rychlejší a krutější než jejich konkurenti.
Hlavně a především se nechtěl vzdát „svého“ Slezska ve prospěch polského krále, a to ani, když mu to přikázal římský král. Pořádek si ale uměl udržet i doma. I když za cenu drakonických trestů. Ochotu za svou zemi bojovat ovšem knížeti Břetislavovi nikdo upřít nemůže. Jako tehdy ve Všerubském průsmyku u Brůdku.