Své jméno tento raketoplán dostal podle britské korvety HMS Challenger, která absolvovala v letech 1872-76 dosud nejdelší oceánografickou expedici v historii, během níž urazila 127 670 km. Raketoplán Challenger těch kilometrů urazil o hodně víc, ale pyšné jméno, které v překladu znamená Vyzyvatel, mu štěstí nepřineslo.
Dnes bychom měli výhrady už jen k jeho původu, začátkem šedesátých let byly obecně etické normy ve vztahu ke zvířatům nastaveny podstatně méně citlivě než dnes. A tak mladý šimpanzí sameček později známý jako Ham, při výcviku zakoušel i elektrošoky. I tak byl osud tohoto zvířecího kosmonauta šťastnější než mnohých jeho kolegů.
Profesionální dráha kosmonauta Olega Grigorjeviče Makarova (6. 1. 1933 – 28. 5. 2003) byla dosti pohnutá, měl v ní štěstí i smůlu, nakonec se dožil na kosmonauta požehnaného věku 70-ti let. Jeho životní osudy ale zrcadlí i vývoj sovětské kosmonautiky jako takové.
Svoji poslední boudu měla na oběžné dráze a ti, co ji tam dali, věděli, že ji posílají na smrt, ale nemohli nic dělat. Sovětský režim byl krutý nejen k lidem, ale i ke zvířatům.
Své jméno dostala jako zkratka slova „Vergeltungswaffe“ tedy „zbraň odplaty“, v pořadí druhá. Tou první byla V-1, letounová střela, zatímco V-2 byla první sériově vyráběnou balistickou raketou. Do značné míry technicky předběhla svou dobu a stala se ideovým východiskem většiny současných raket. Včetně těch kosmických.
Mezi nimi i Viktor Ivanovič Pacajev. Určitě si nemyslel, že 38. narozeniny, k nimž mu na palubě kosmické lodi popřáli všichni, tedy celkem dva, členové posádky, jsou jeho poslední. Příčinou jejich úmrtí se stala závada tak nepravděpodobná, že s ní nikdo nepočítal.
