Pánové z Londýnské královské společnosti jsou opravdu smutní. Vážili svoji cestu tak daleko na východ marně. Dorazili pozdě. Ten nesmírně vzdělaný Čech, kterému nabídli členství, i profesuru v Oxfordu, jim už s morem nepomůže. Proti smrti není léku. Ani on se jí neubránil. Léčil všechny, pražské měšťany i manželku švédského generála, který Prahu obléhal. Bránil tehdy město jako lékař i jako voják, a získal si respekt všech.
Ostatně se tak stalo v době, kdy každá cesta do exotických krajů byla ještě dobrodružstvím a smrt si vybírala své oběti nejen mezi cestovateli ale i v běžné populaci podstatně častěji a běžněji než dnes. A jako součást života, s níž si není třeba dělat zas až tak moc starost, to bral jediný přeživší, dnes téměř zapomenutý Carsten Niebuhr.
Jeho život vypadal jako jeden velký nekonečný zápas. V dětství přišel o ruku, ale fyzický handicap byl ničím ve srovnání s jeho duševním utrpením. Od mládí trpěl těžkými depresemi, které mu přinášela jeho bipolární porucha. A protože tehdy nebyly žádné léky, jež by uměly zmírnit prokletí manických i depresivních výkyvů, trávil měsíce v psychiatrické léčebně, kde přežíval pomocí poněkud drastické metody – elektrických šoků. A jeden z nich se mu stal nakonec osudným.
Alan Turing se narodil v Anglii 23. června 1912 a již od dětství projevoval známky geniality. Počítání se naučil dříve než čtení. Bavil se vytvářením umělých slov, která však tvořil s logikou a návazností na existující termíny. Typické u něj bylo doslovné chápání každé věty. Tato vlastnost mu také přinášela velké potíže. Například svůj občanský průkaz odmítl podepsat, protože mu předtím bylo řečeno, že do něj nesmí nic psát.