Nadaný student
Emil Leon Post se narodil v roce 1897 v židovské rodině na pomezí Ruska a Polska, ale jeho rodiče emigrovali do Spojených států, kde se usadili v New Yorku. Od malička byl velmi chytrý a bystrý, zajímala ho především astronomie, které se chtěl věnovat. Ale nešťastná náhoda, při níž přišel ve 12 letech při automobilové nehodě o levou ruku, změnila jeho plány a talentovaný chlapec začal studovat matematiku. A právě v ní měl brzy dosáhnout velkých úspěchů.
Utrpení mladého matematika
Mladého Posta zajímaly problémy moderní matematiky a logiky, a tak se dal po ukončení vysoké školy na dráhu vysokoškolského pedagoga spojenou s vědeckou činností, během níž objevil či odhalil řadu matematických zákonů a teorií. Jenže právě velké psychické vzrušení a mozkové vypětí při objevu jedné z teorií způsobily vážný atak manicko-depresivní poruchy, která ho sužovala od mládí až do konce života. A podle jeho slov byla tisíckrát strašnější než veškerá bolest a utrpení, jež zažil při ztrátě své paže v dětství.
Z léčebny do léčebny
Post si proto zavedl jakési psycho-hygienické pravidlo a svým výzkumům se věnoval striktně jen tři hodiny denně, aby se vyhnul přílišnému psychickému vzrušení z úspěšné práce, které vedlo k manickému ataku a později se překlopilo do těžké deprese. Jenže ani to nepomohlo a ve 35 letech musel už podruhé přerušit svou vědeckou i pedagogickou kariéru. Tři roky bojoval se svou nemocí, když se pobyty v léčebně střídaly s relativně klidnějším obdobím v soukromí domova.
Pod vládou elektrošoků
Po svém návratu byl Post opět v plné duševní kondici, a tak objevil a publikoval řadu dalších zajímavých matematických zákonitostí. Ale nevyléčitelné deprese se stále vracely. Post se snažil pracovat doma, kde mu manželka přepisovala na stroji jeho objevy a teorie, přitom se starala o domácnost a vychovávala jejich dceru. Čas od času zůstávala se vším sama, neboť nemocný vědec trávil nejtěžší období v psychiatrické léčebně, kde lékaři „léčili“ jeho deprese elektrickými šoky.
Byla to hrozivá metoda, ale nic jiného, co by alespoň částečně fungovalo, v té době neznali. Po sérii elektrických šoků nejtěžší deprese ustala a pacient se vrátil do relativně normálního stavu, nicméně zatížení organismu touto „léčbou“ bylo obrovské. A tak není divu, že jednou, při sérii dalších šoků, Postův oslabený organismus zákrok nevydržel a geniální matematik zemřel v 57 letech v psychiatrické léčebně na infarkt.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
