V Bavorské lese, sousedícím se Šumavou, se v posledních měsících rozmáhá trend kempování „na divoko“. „Stále více návštěvníků u nás nocuje v chráněném území, přestože to je zakázáno,“ vysvětluje ředitel národního parku Franz Leibl. „Skoro neuběhne dne, aniž by naši strážci někoho nechytili.“
Těžko uvěřitelný případ vyšetřují klatovští policisté. Zatím neznámý cizinec hned dvakrát fyzicky napadl strážce Národního parku Šumava. Stalo se to u Černého jezera. Policie teď hledá svědky celého incidentu.
Na několik místech v Česku v noci na dnešek slabě mrzlo, někde dokonce padly i teplotní rekordy. Nový rekord má Rokytská slať na Šumavě, kde teplota klesla na minus 0,2 stupně. Stejný mráz byl i na dalších šumavských stanicích Kvilda-Perla a Březník. Vyplývá to z dat Českého hydrometeorologického ústavu.
Šumava a hlavně největší rekreační oblast v Plzeňském kraji – Železnorudsko – očekává o prázdninách stejně jako loni nápor turistů, zejména rodin s dětmi. Řada Čechů i letos oželí dovolenou v cizině a zavítá na západočeské hory.
Turistickou chatu Granit na šumavském Zadově, město Příbram prodávat nebude. Po vášnivé výměně názorů ji převede pod sportovní organizaci, která ji zkusí provozovat. Školy v přírodě a lyžařské výcviky dětí se v ní ale ani tak pořádat nebudou.
Do nejmenšího a nejvýše položeného šumavského ledovcového jezera Laka se po 50 letech vrátili pstruzi. Potvrdili to vědci českobudějovického Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Podle nich je to důkaz toho, že se zlepšila kvalita vody a ekosystém jezera se přirozeně zotavuje z období, způsobeného v minulém století kyselými dešti.
Příroda Železnorudska je unikátní krajinou a od zbytku Šumavy se trochu liší. V povědomí turistů je místní krajina spojena především se zimními sporty, avšak za pozornost toho stojí rozhodně mnohem více. Ať už je to nejhlubší české jezero, území rozdělené do dvou úmoří, výhled do Alp či nejvyšší vrchol Šumavy. Jsou tu mírnější, ale vlhčí zimy i vzduch a příjemná léta. To vše je v nádherném uměleckém díle panoramat, jejichž posledním spolutvůrcem byla doba ledová…
Čertovo jezero, nádherná příroda, křížová cesta, letní dětský tábor, to vše se vykytuje na Šumavě, ale nejen té české… Poblíž australského Melbourne uskutečnil český emigrant páter Josef Peksa svůj sen a vybudoval tu „kopii“ tohoto známého místa. Dodnes se tu scházejí podle páterova přání Češi i Slováci.
Národní parky v České republice se od 1. května začnou pozvolna vracet ke standardnímu režimu. Některé z nich po omezení souvisejícím s koronavirem otevřou návštěvnická a informační centra. Informovalo o tom ministerstvo životního prostředí, zástupci národních parků a jeskyní ČR.
Jen pár kilometrů odtud je jedinečný turistický přírodní ráj. Město ale nabízí spousty nádherných zastavení.
Ferdinand Engelmüller se narodil se v Praze na Novém Městě (Těšnov 1) 22. prosince 1867 jako první potomek rodičů Ferdinanda a Rosiny rozené Le Gros.
Šumavský les si nelze splést s žádným jiným. Ne, to není narážka na kůrovce. Nekonečná kamenná moře, žulové skály, kapradiny, lesní zákoutí, kam lidská noha nevkročí i řadu let. Suchopár, který je vzápětí vystřídán podmáčenými ostrůvky mechů, nepřeberných odstínů zelené barvy. Lesní divočina, kterou paradoxně chránily minulé a nepříliš krásné časy v dějinách této země.
Jsou hrady a zámky, které je nutno navštívit už jaksi z povinnosti. Přeplněná parkoviště, teplé pivo a klobása za cenu, z které se vám protočí hlava. Utahané a protivné děti ruší průvodce. To však, jak se zdá, nikomu nevadí. Odříkávat naučený text a myslet na něco jiného, není pro studenty na prázdninové brigádě problém. Potom návrat, hádka s manželkou a cesta domů, v horku a v koloně aut. Klasický a zkažený prázdninový den.
Kvilda, Filipova Huť a Modrava a potom ještě osada Březník, pár stezek a už jsme v místech bývalé státní hranice, za níž se rozkládá Bavorský národní park.
Na jihu Čech poblíž obce Čachrov, zasazen do krásné šumavské krajiny, stojí statek s příznačným názvem Pohádka. Avšak dnes opuštěné a chátrající stavení má do pohádkové idyly hodně daleko. A to, co se tu dříve odehrávalo, by se dalo spíše nazvat hororem.
Představte si klid, který panuje na břehu lipenského jezera. Sedíte na terase vašeho nového apartmánu, kolem jen les, před vámi vodní hladina. Je to balzám na duši.
České pohraniční hory nebyly jenom přirozenou přírodní překážkou proti vpádu nepřátel. Byly i výhodným terénem pro přesun osob či zboží, které bylo potřeba ukrýt před bdělými zraky státní moci. To platilo a fungovalo odjakživa. Šumava, to nebyl jenom Kilián, převádějící agenty tajnými stezkami, přes rozsáhlé pohraniční močály. Mimochodem, toho si Kalčík nevymyslel, jedná se o reálnou postavu, dokonce s týmž jménem. Na Šumavě, a pochopitelně i jinde, probíhal čilý obchodní ruch již od nejstarších dob, a nezastavil se ani v moderní době, pokud to budeme tak nazývat. Jistě si vzpomenete na dětský film Krakonoš a lyžníci. Starší pamětníci znají černobílou televizní inscenaci, s názvem Vlčí halíř.
Všichni víme, že zákony přírody jsou neúprosné a zasahovat do nich nelze. I přes racionální uvažovaní se však někdy nedokážeme ubránit slzám, když vidíme, jak zvířata dokážou být z našeho pohledu krutá.
První únorový týden strávily děti z kroužku biatlonu při 2. ZŠ Beroun na sportovním soustředění v šumavských Volarech. Akce se zúčastnilo 11 dětí spolu s rodiči a podpořilo je i několik dalších přátel.
Koncem 18. století si Vídeň žádá stále více dřeva na topení. Na Šumavě ho je dost, ale jak ho do té Vídně dostat? S technicky geniálním řešením přichází lesní inženýr Josef Rosenauer, původně jen nadaný chlapec z bídných rodinných poměrů. Jak to dokázal?