Turci
Slavný sultán Mehmed IV. pohořel u Vídně a musel z Evropy
Narodil se 2. ledna 1642 v Konstantinopoli jako syn sultána Ibrahima (1615 – 1648) a jeho konkubíny ukrajinského původu Turhan Hatice Sultan. Brzy po narození se jeho rodiče pohádali tak, že rozzuřený sultán vytrhl Mehmeda matce z náručí a hodil ho do nádrže na vodu. Na památku pak Mehmedovi zůstala jizva na hlavě. První, ale ne poslední, kterou v životě utržil.
Zachránil nejméně 20 000 křesťanských zajatců a obdivu se těší dodnes. Italský kondotiér Andrea Doria
Pocházel ze starého janovského rodu Doriů, z něhož vzešlo několik vynikajících námořních velitelů. O rodiče přišel Andrea Doria (30. 11. 1466 – 25. 11. 1560) již v mládí a stal se žoldnéřem. Díky svým schopnostem se rychle vypracoval a stal se kondotiérem, tedy jejich velitelem.
U Varny turecký sultán ukořistil hlavu polského krále. Mezi poraženými byli i Češi
K této bitvě zvané též „bitva národů u Varny“, nebo také „první bitva národů“ došlo 10. listopadu 1444 a islámská Osmanská říše se v ní střetla s křesťanskou Evropou reprezentovanou především Uhry a Poláky. Pro ty byla zvláště tragická, neboť v ní padl jejich král Vladislav III.
Proti Turkům bojoval s pověstnou krutostí. Bez ní by však byla křesťanská Evropa ztracena
Turkobijec František I. Nádasdy (6. října 1555 – 4. ledna 1604) se do dějin zapsal svou věrností králi a zemi, srdcem i duší, talentem a věrností vojáka a velitele a také jako manžel Alžběty Báthoryové známé jako Čachtická paní.
Jak se Jan Jiskra z Brandýsa přesvědčil, že vyhrát bitvu k úspěchu nestačí
Začátkem 15. století v českých zemích zuřily po dlouhé roky husitské, tj. de facto občanské války. V nich se jako vynikající vojevůdce vyprofiloval Jan Jiskra z Brandýsa. Díky své žoldácké povaze se neohlížel na víru a vyznání, sledoval především svůj vlastní prospěch. Se střídavým úspěchem.
Křesťanská Evropa byla zachráněna. Před kým se musel sklonil Kara Mustafa
Léto pomalu končí. Ráno už je docela chladno a nad nedalekým Dunajem se vznáší hustá mlha. Komáři už zmizeli. Musí být již přesyceni naší krví, stejně jako ti pohani z vojska Kara Mustafy. Už dva měsíce obléhání a pomoc nepřichází. Zranění, hlad a nakonec i úplavice. A spánek. Nekonečná únava. Obránci ubývají a nemá je kdo vystřídat. Jak dlouho nás ještě bůh chce zkoušet? Janičáři zajíždějí až k pobořeným hradbám. Na kopích mají uřezané hlavy vesničanů. Chechtají se a jejich gesta jasně ukazují, co udělají s našimi hlavami, až se obrana Vídně zhroutí.