Jistě se shodneme na tom, že nic tak spolehlivě neodradí dítě či mladého člověka od čtení literatury, jako čtenářský deník. Naprostá zrůdnost a pro mnohé žáky další stupeň útrpné otázky. Netrpí jenom literatura, ale i její autoři. Položili svoji práci, talent, fantazii na oltář umění a z jejich díla se stala zápalná oběť a něco, co je upřímně nenáviděno. Je to nesmírná škoda a ty knihy si něco takového rozhodně nezaslouží.
Byl začátek prosince roku 1851, když všemocný ministr vnitra Alexander Bach, předložil mladičkému císaři Františkovi Josefovi I. k podpisu jednu veledůležitou listinu. Rakousko se teprve vydýchávalo z revoluce roku 1848, a mocní tehdejšího světa měli dosud husí kůži. Nebyla to paranoia, jejich strach byl oprávněný. I novopečený mocnář se bál. Povstání v Uhrách sice s pomocí ruského cara zlomil, ale bitva u Világoše, která se později stane synonymem výprasku, mu stále přinášela děsivé sny.
Jmenoval se Petr Biron a honosil se tituly říšský hrabě, vévoda kuronský a zemgalský v letech 1769 – 1795 a vévoda zaháňský v letech 1786 – 1800. Narodil se 15. února 1724 v Mitavě v dnešním Lotyšsku jako nejstarší syn favorita a rádce ruské carevny Anny Ivanovny, Ernesta Jana Birona a jeho manželky Benigny Gottlieby von Trotha.
Kněžna Maria Nikolajevna Volkonská, rozená Rajevská (25. 12. 1805 nebo 22. 7. 1804 – 10. 8. 1863) všechno, co mohla od života dostat, obětovala tomu, aby byla se svým manželem, kterého zcela jistě velmi milovala. Doufejme, že i on jí miloval stejnou měrou.