Dobrovolně do vyhnanství na Sibiř. Zápisky milující manželky potrestaného děkabristy dojímají dodnes

25.12.2019
Václav Pavlík
Další fotky

Jmenoval se Sergej Volkonský (1788 – 1865), který se v prosinci roku 1825 zúčastnil povstání tzv. děkabristů (děkabr – prosinec) proti carovi. Cílem tohoto povstání důstojníků petrohradských pluků a některých mladých šlechticů bylo sesadit cara Mikuláše I., který právě nastoupil na trůn po smrti svého otce Alexandra I., a přeměnit Rusko na konstituční monarchii či dokonce republiku. Vůdci povstání byli obdivovatelé Francouzské revoluce a jejich ideologický vůdce, plukovník Pavel Pestěl, Volkonského přítel, dokonce otevřeně prosazoval vyvraždění celé carské rodiny včetně žen a dětí.

Dánská princezna šťastnou manželkou ruského cara. Porodila mu šest dětí, přišla však o všechny syny. Celkem čtyři

Mnoho řadových vojáků však nemělo tušení o radikálních cílech a politických ambicích svých velitelů a domnívali se, že jde jen o podporu nároků velkovévody Konstantina Pavloviče na ruský trůn v dynastickém sporu. Car se třikrát pokoušel s povstalci vyjednávat, ale ti jakékoli pokusy odmítali a odpovídali na ně palbou ze svých pozic před carským palácem na Senátním náměstí. Obětí této střelby se mimo jiné stal hrdina napoleonských válek hrabě Miloradovič.  Když pokusy o vyjednávání selhaly, car se rozhodl potlačit povstání silou.

Samozvaný mužický car. Za hru na ruského vladaře zaplatil kozák Pugačov krutou daň

Strategicky to bylo správné rozhodnutí. Povstalci nebyli příliš dobře organizováni, velitel jejich jednotek kníže Trubeckoj se ke svým lidem dokonce vůbec nedostavil a děkabristé nenašli ani spojence v jiných městech. Záhy proto byli poraženi, uvězněni a potrestání. Z vůdců povstání bylo pět popraveno, další byli posláni do vyhnanství na Sibiř a zbaveni svých důstojnických hodností, což byl i Volkonského úděl. Na řadové povstalce čekal jako trest běh uličkou sestavenou z asi tisíce vojáků, kteří je švihali železnými pruty.

Marii Volkonskou tyto chvíle zastihly ve vysokém stupni těhotenství. Za Sergeje Volkonského, o 17 let staršího se provdala ve svých dvaceti letech sotva před rokem, 11. ledna 1825, a nyní už každým dnem očekávala narození jejich prvního dítěte na usedlosti manželových rodičů, kam ji Sergej odvezl hned po povstání a sám se vrátil do Petrohradu.

Puškin by dnes svůj souboj přežil. Byl by ale šťastný? Tajné zápisky promluvily

Maria o povstání nic nevěděla, jen to, co jí řekl manžel. Tedy že byl zatčen jeho přítel Pavel Pestěl (později popravený jako jeden z vůdců povstání) a že zatčení zřejmě hrozí i jemu. 2. ledna Maria po obzvlášť těžkém porodu přivedla na svět syna Michaila a o pět dní později, 7. ledna 1826, byl její manžel zatčen.

Z následků porodu se Maria dlouho vzpamatovávala, prostonala prakticky dva měsíce. Rodina před ní Sergejovo zatčení tajila, aby jí ještě nepřitížila. Na její otázky, kde je Sergej, tvrdili, že v Moldavsku. Když se Maria dozvěděla pravdu, tj. že je vězněn v Petropavlovské pevnosti v Petrohradu a čeká na soud, okamžitě manželovi napsala: „Dozvěděla jsem se, že jsi ve vězení, drahý příteli. Nedovolím, abych propadla zoufalství… Ať už je tvůj osud jakýkoli, budu ho sdílet s tebou, budu tě následovat na Sibiř a až na konec světa bude-li tomu zapotřebí… ani chvilku o tom nepochybuj, můj drahý Sergeji. Budu s tebou sdílet i vězení, pokud bude takový rozsudek vynesen.“

Při železničním neštěstí se carská rodina zachránila jen zázrakem. A také díky mimořádné síle cara samotného

A takový rozsudek byl také skutečně vynesen. Volkonskij měl vlastně štěstí, že nebyl odsouzen k trestu smrti, ale pouze k vyhnanství. Maria splnila svůj slib, nechala syna u prarodičů a 12. února 1827 spolu s manželem dorazila do Blagodatského dolu u města Nerčinsk v Zabajkalském kraji na Sibiři, který mu byl určen jako místo vyhnanství. Ještě téhož roku pokračovala s manželem dál do sibiřského města Čita, kam byli vyhnání ostatní děkabristé, v roce 1830 odjela do vesnice Pětrovskij závod.

Život tam pochopitelně nebyl jednoduchý, navíc její rodina s jejím dobrovolným vyhnanstvím nesouhlasila a dávala jí to najevo. Doma, tj. v evropské části Ruska, mezitím ve věku dvou let zemřel její prvorozený syn, další dítě, dcera Sofja, se 1. července 1930 narodila mrtvá, nebo zemřela při porodu. Maria potom měla ještě další dvě děti, které měly šťastnější osud a dožily se dospělosti – Michaila (10. 5. 1832 – 7. 7. 1909) a Jelenu (28. 9. 1835 – 23. 12. 1916).

Vychloubal se pochybnou ctí a stihl ho za to trest. Zabít cara, byť svrženého, není jen tak

Časem se situace rodiny Volkonských začala zlepšovat, roku 1845 bylo Marii uděleno povolení odstěhovat se s dětmi do Irkutsku a za další dva roky získal povolení žít v Irkutsku i Volkonskij. V roce 1856 se potom Maria mohla vrátit do evropské části Ruska a Sergej ji mohl ještě téhož roku následovat. Tam také manželé Volkonští už bez dalších dramatických události prožili zbytek života. Maria zemřela v roce 1863 v Černigově na nemoc srdce, její manžel ji o dva roky přežil.

O tom, jaký byl její život, se podrobně dozvídáme z Mariiných zápisků. V mládí a dětství se jí dostalo v rodině jejího otce, knížete generála Rajevského, hrdiny protinapoleonské Vlastenecké války, na svou dobu vynikajícího vzdělání. I ona sama ráda četla, nejen zábavnou, ale i naučnou literaturu, uměla francouzsky a anglicky a krásně zpívala a hrála na klavír. V mládí se jí prý dvořil i Puškin, s nímž se rodina Rajevských znala a stýkala, ale u Marie neuspěl.

FOTO: Kněžna Maria Volkonská

Kněžna Maria Volkonská - Kněžna Maria Volkonská (25. 12. 1805 až 10. 8. 1863) – wikipediaKněžna Maria Volkonská - Kníže Sergej Grigorjevič Volkonskij (1788 až 1865), manžel Marie – wikipedieKněžna Maria Volkonská - Důl Blagodatsky. V domě, kde žila kněžna M. N. Volkonská a E. I. Trubetská ve vyhnanství na Sibiři – wikipediaKněžna Maria Volkonská - Městské vězení v Čitě na Dálném východě – wikipediaKněžna Maria Volkonská - Podobizna kněžny Marie Volkonské z roku 1821 – wikipedie
Další fotky
Kněžna Maria Volkonská - Kněžna Volkonská v roce 1837 – wikipediaKněžna Maria Volkonská - Portrét kněžny Marie Volkonské se synem 1826) – wikipedieKněžna Maria Volkonská - – wikipedia

Své zápisky psala francouzsky, protože tento jazyk nejvíce ovládala, a jejich adresáty byly její potomci. Syna Michaila oslovily ale natolik, že se o ně rozhodl roku 1904 podělit s veřejností a vydal je tiskem.



Nepřehlédněte