… a zemi vládne ne kancléř, ale kancléřka „se šarmem smuteční vrby, která se zdiskreditovala už tím, že se 36 let účastnila bolševického strašení na východě, aniž to její okolí vnímalo jakkoli negativně.“ Na začátku svého nového života se zdejší diktátor také seznamuje s některými masmédii – tiskem a televizí.
O tom a o mnoha dalších setkáních se soudobým životem se dozvídáme z knihy Timura Vermese: Už je tady zas a ze stejnojmenného německého filmu, který byl natočen v roce 2015, a který televize Prima Max ho uvede v sobotu 5. ledna v premiéře ve 20 hodin.
Hitler si v hotelovém pokoji po problémech s ovladačem pustil televizi. A takto komentuje programy:
„Před sebou jsem měl kuchaře, který krájel zeleninu. Nemohl jsem věřit vlastním očím: Tak pokroková technologie se používala jen proto, aby sledovala nějakého směšného kuchaře? Dobrá, olympijské hry se nemohou konat každý rok, ani v jakoukoli denní dobu, ale někde v Německu nebo pro mě za mě i ve světě se přece musí odehrávat něco zajímavějšího než tenhle kuchař! Po chvíli se přidala jakási žena a začala s kuchařem obdivně rozebírat jeho pižlání. Otevřel jsem ústa dokořán, Prozřetelnost darovala německému národu tak úžasnou, grandiózní možnost propagandy – a on ji bohapustě promarnil krájením pórku na kolečka.
Dostal jsem takový vztek, že jsem měl v první chvíli sto chutí vyhodit televizor z okna. Pak jsem si však uvědomil, že ona malá krabička má mnohem víc tlačítek, než je třeba k prostému zapnutí nebo vypnutí přístroje. Stiskl jsem tedy dvojku a kuchař okamžitě zmizel, aby ho vzápětí vystřídal jiný kuchař, který s velkou pýchou vysvětloval rozdíl mezi dvěma druhy mrkve. Vedle něj stála stejně podivná ženština jako vedle toho prvního a obdivovala jeho moudra.
Vynervovaně jsem zmáčkl trojku. Takhle jsem si ten nový, moderní svět nepředstavoval. Kuchaře nahradila tlustá paní. I ona stála u sporáku. Tady však bylo vaření spíše vedlejší záležitostí, žena ani nevykládala, co bude mít k obědu, místo toho bědovala, že nevystačí s penězi. To ovšem byla pro politika dobrá zpráva – sociální otázku se tedy nepodařilo vyřešit ani v průběhu uplynulých šedesáti let. Nu, nic jiného se od těch demokratických žvanilů nedalo očekávat.“
Protože po svém znovuzrození, díky laskavosti majitele novinového stánku, Hitler v něm mohl z nouze přespávat, seznámil se s obsahem mnoha novin a časopisů. Takto ohodnotil německý tisk:
„Hluchý zapisuje to, co mu slepý diktuje, vesnický blázen to rediguje a kolegové z ostatních redakcí opisují. Každý příběh se znovu podlévá tímtéž odleželým vývarem lží, aby byl onen úžasný lektvar posléze předložen nic netušícímu lidu.“
Příjemné a veselé chvilky u knihy a filmu!
