„Mně se líbí Bob“. Písnička, která zaplavila česká rádia jako jarní déšť. Byl to překlad zahraničního hitu, ke kterému hudbu složil Robert Spence a text Jiřina Fikejzová. Následovala sprška hitů. Roň slzy, Měsíc, Boty proti lásce a další. Yvonne měla spoustu elánu a představovala prototyp mladé dívky šedesátých let, tzv. „sixteens“. Stala se průkopnicí českého rock and rollu (That´s all you gotta do). Když spustila okatá brunetka s dlouhou ofinou a pážecími vlasy, v minišatech, hlasem barvitým, zajíkavým a pronikavým jako siréna „oo yeeah“, nemělo to chybu. Tak to dovedla v Americe jen „Little Miss Dynamit“ Brenda Lee (Sweet Nothin´s) a v Itálii Rita Pavone (Cuore).
Raketový start
U zrodu popové legendy Yvonne Přenosilové byl v roce 1963 konkurz do filmu Konkurz režiséra Miloše Formana. Šestnáctky si všiml skladatel Karel Mareš a poslal slečnu expresně za Petrem Jandou a kapelou Olympic. To byla trefa. Olympic měl našlápnuto na pořádnou bigbítovou kariéru a Yvonne s ním nahrála řadu písniček na malých deskách v edici Big Beat, které se dostaly do rádií i televize, například do pořadu Písničky pro Rudolfa III. Ale hlavně se Yvonne probojovala do první pětice Zlatého slavíka´65. S Olympicem se představila v letech 1963-4 v Semaforu v pořadu Ondráš podotýká. Dnes říká: „Olympic začínal své koncerty písničkou Orange Blossom Special, a na ni si stále vzpomínám. Dal mi šanci. Lidi z Olympiku byli a dodnes jsou kamarádi a to, že fungují do dneška v první lize – to je o nich. Jsou skvělí!“ Potom zpívala s Apollobeatem.
V Anglii zaujala managera Alcocka, který ji uvedl do známého televizního show Ready Steady, Go!, kde se setkala s Rolling Stones. V britském studiu natočila SP desku When My Baby Cries/Come On Home. Aranžoval ji Tony Hatch, autor světového hitu Downtown (u nás Pátá v podání Heleny Vondráčkové), kterou proslavila „bosonohá“ zpěvačka Petula Clarková. Byl to raketový start.
Rok 1968 a vynucené stěhování
Jenže se to zamotalo. Přišel rok 1968 a Dva tisíce slov. Otec Yvonne od 50. let neměl jako důstojník pod britskou vlajkou u nás na růžích ustláno. Po Pražském jaru se situace rodiny opět zhoršila, proto musela narychlo vycestovat a s ní i Yvonne. Dnes říká: „Holt, vyrůstala jsem v atypické rodině.“ A vysvětluje, že maminka byla Rakušanka. Po válce se bála mluvit německy, tak hovořila anglicky, tím to naučila perfektně také Yvonnu. Odcestovali do Mnichova. Přitom v Čechách měla spousty kamarádek a kamarádů. Vždycky toužila po bráškovi, kterým jí byl v Olympiku zpěvák Pavel Bobek.
Ze zpěvačky letuškou a baronkou
Dnes se jí lidé ptají, jak mohla za hranicemi tak dlouho vydržet bez zpívání. Zpěvačka vysvětluje, že byla zavalena jinou prací, vždyť pracovala na letišti a dostala se do spousty zemí světa, živila se jako pozemní letuška. O něco později v roce 1973 se stala baronkou. S manželem Andreasem se jim narodil syn Max. Po šesti letech se však rozvedli a Yvonne se o syna starala sama. Musela se poohlédnout po jiné práci.
Na vlnách Svobodné Evropy
Dostala se do československé sekce Svobodné Evropy. A tady měla přístup k vytváření hudebních pořadů, to ji ohromně bavilo. Vrátila se zpět k muzice. Stejně jako její „bráška“ Pavel Bobek v Čechách měla ráda nejen rock and roll, ale taky country. Jak říká: „Nejde tu jen o obyčejnou lidovost, ale o plno hlubokých postřehů.“ S vervou se pustila do nové práce a vše plynulo s hudbou veseleji. Netušila ale, že se to znovu zamotá jako tehdy na samém začátku.
Znovu v Čechách
Padla Berlínská zeď. „…No, já jsem přijela, protože mně zatelefonovala Eva Pilarová, já už jsem přijela v prosinci 89, nicméně plna strachu, musím říct, protože to bylo pár dní po 17. listopadu,“ řekla Yvonne před časem v Českém rozhlasu, rádiu Sever. V roce 1993 se česká sekce rádia Svobodná Evropa přestěhovala do Prahy a ona se musela stěhovat s ní. Nyní měla 46 roků, samoživitelka, byla to pro ni existenční nutnost, ale „puberťák“ Max, který neumí česky, se postavil na zadní. V Lucerně jí po návratu složilo poklonu nejen její publikum, ale i mladí, kteří ji znají z desek svých rodičů. „Mladí znali ty texty. To byla satisfakce. Já to zpívala čtyři roky. Pak jsem byla zakázaná.“ Yvonne si ale zřejmě myslí, že nic se nemá „přehánět.“ Nové podobné hity nazpívat neplánuje. Důvod je prostý. Už se necítí na roli sixteens, pro kterou tyhle působivé písničky vlastně vznikly.
